římská slove, beze vší překážky přitrhli sú. To oni množství uzřevše, k bráni postaviti se nesměli, jedno zed k bráni dobře osadivše, pilni jí byli. Proněžto císař u té jisté brány najvětšímu vojsku státi kázal a jiným u jiných bran. Výborný král český blíže od Mediolána stany své rozbiti kázal, chtě viděti, která brána mohla by obležena býti. Takž pak Ludvík, bratr císařuov, u brány sv. Dionysi byl posazen, jenž jakž najmdlejší byl, k té snažnost přiloživše k dobytí. S tím tak u večer v odění, jakž najsilnějí mohli, šturmovali tam. Tuto pak v tom potkání toto kníže, mladostí se stkvěje, jako rytieř udatný potkal je s svým vojskem i byl boj přeukrutný, ano rytieřstvo přesilné, jednak títo, jednak oni, na zemi padali. Uznamenav to kníže, že odolati nemuože jim, poslal k králi českému, aby jemu pomohl. Když to král slavný uslyšel Vladislav, ihned znamení vojenské udeřil, s svými byl vzhůru na pomoc u velikém množství. To Ludvík vida, snažněji byl ihned k bojování. Zatiem pak tento král slavný pln jsa mužnosti, s svým rytieřstvem Mediolančany ihned podstúpi, v kterémž podstúpení kníže jich, jenž korúhev držal, s svým kopím ihned prohnal, jenž na tom místě zdechl. Jiné také rytieřstvo, mužně se razichu na nepřátely, proněžto s obú stranú padali na zemi zbití, tak dlúho trvalo to bití od nešporu až právě k súmraku. Takž pak jedni z Mediolánských zbiti byli, druzí zjímáni, až právě vidúce již že přemoženi jsúc, ani mohúc mocí jakú Čechóm odolati, v město utekli a títo boj obdrželi. Král vesele se do svých stanuov vrátil, s nímžto mnohé rytieřstvo raněné vrátilo se v stany. Neb zajisté v tom boji mladostí stkvějíce se, mužně bojujíce Mikuš, Ota, Svertek a Herhart, vnuk velikého hrabí byl, zabiti sú, jejžto biskup Daniel v tom klášteře blízko od města, jemuž Světlý