Kundrádovým, strýce svého, násilně velmi těžek a ukruten byl, jenžto, bojíce se jeho, ihned preč sú zaběhli. A tak po poslech všecka města svá i krajiny v Břecislavovu moc sú poddali. Kterážto města on vzev, bratru svému Bořivojovi všecka jest poručil.
Téhož také léta o Vánocéch Břecislav vzácný Boleslava, rodiče svého nebo sestřence, vévodu polského, podlé rady hrabí a pánuov svých, aby meč nosil před kniežaty českými, učinil jest i dal jemu za ten jistý úřad tu jistú daň, ješto Vladislav, otec jeho, i jiné vévody Království českému platili sú, na každý den v rok měli a dlužni byli deset hřiven zlata a sto hřiven stříbra.
Léta Božího tisícého stého Heřman, biskup pražský, k císařovi byl jest poslán, jenž u Mohúči byl. A pak tu kardinál jeden jménem Rupert, Klimentuov papežuov, jenž toho času při císaři byl, na biskupství posvěcen jest byl a s tím se domuov vrátil.
Téhož léta, jakž bramburská kronika svědčí, když ještě tí lidé slovanští a saští pohanských se modl přídrželi, Udo tak řečený, markrabě starého bramburského markrabství, Polabi, s jinými Sasy smíšenými, jenžto Linchici tím jménem tak řečeným slovú, řítivše se k hradu bramburskému, jeho sú silně dobyli.
O příbězích Bořivojových, bratra Břecislavova, a o smrti tého Břecislava tuto se praví
Bořivoj, druhorozený syn Břecislava, prvního krále českého, v Znojmě sestru Lipoltovu, markrabě rakúského, jménem Helkurdu pojal jest sobě za ženu. A že také s povolením Gotfridovým, markrabě rakúského, Lipolt, syn Konrádů, někdy řečeného bratra Vratislava, krále českého, měl hrad Rachs tak řečený toho času, proněžto horliv jsa, protože z Moravy vypuzen byl, z svého zboží bratru Bořivojovi lúpežem, ohněm a jinými všelikými škodami jal se jest škoditi. Proněžto Břecislav, chtě pomstiti bratra svého, shromáždiv vojsko lidí, vtrhl jest do Moravy i předeslal jest posly své Gotfridovi,
