dne měsíce července. Na jeho místo čtvrtý biskup pražský jménem Ekhardus vstúpil jest.
O skutcích Břecislava za zdraví otce jeho a o skutcích ženy jeho Jitky, kteráž byla dcera Otova císařova, jemuž příjmím Rufus řiekali
Léta od narození Syna Božího tisícého dvadcátého prvního Břetislav, syn Oldřichuov, vévody českého, jenž velmi krásného zrostu byl a tváři velmi pěkný i vší lepoty i múdrosti pln byl a tak mnohými ctnostmi okrášlený. A tak pak uslyšav velmi velikú slovutnost okrasy panny jedné, jenž překrásná byla, jménem Jitka, dcera císařova Otova Bílého neb Rufus řečeného, tím jménem druhého jmenovaného, zamyslil a utvrdil jest velmi plně v srdci svém, kterak tu dievku překrásnú v manželství by mohl sobě vzíti. A když byl slyšal, že ta jistá dievka v jednom klášteře, jemužto obecně Vinder ministercizojazyčný text neb Sviňbrod řiekali, v řečeném městě, aby se písmu naučila, chována byla, pojav s sebú věrné své a jako tajnější své sluhy čeledíny své, pořekl se jest, chtě k císařovu dvoru jíti, a tak s tím jistým zdvihl se jest na cestu. A tak pak téměř ustavičně sedm dnuov jel i přijel k tomu jistému klášteru do Března tak, jakž mysl jeho žádáše.
Tam když přijel jest, druhý den sám jedinký jal se jest sám v sobě mysliti, mlče úmysl svuoj, sem i tam rozkládaje, vokolo kláštera choditi, hledaje toho plně, jak by mohl k té jisté panně přístup míti a jí opatřiti. A když tak chodě, v klášter přišel, viděl jest tuto jistú pannu s jinými pannami Jitku, ana hra v klášteře běhajíci, ihned jakžkoli jí opatřil a její krásu shlédl, vešken plamenem v její milosti zapáliv se, pannu jest pochvátil. A tak pochytiv jí, na svuoj kuoň vskočil v rychlosti s ní, i jal se preč běžeti. A když s ní přijel k dolejším vratóm, uzřel jest, že vrata tlustým železem přemčena byly, uhlédav to, vytrhl jest meč svuoj, a tak jedné rány udeřením přetvrdý řetěz na dvé jest přeťal. Kteréžto přetětí na znamení toho přesilného
