společně maje s Vojtěchem. A tak tovaryš a míčko majderburského arcibiskupa byl jest.
Tento sv. Vojtěch, pražský biskup drahý, přesvatý život vedl jest v mnohém utrpení, u mnohém protivenství, v mnohé svatosti přiebytka duostojného v sladkém učení slova Božího lidu věrnému, kterak, kdy by, s kterým by činem se to dálo, v jeho pašiji úplně se vypravuje. Když pak sv. Vojtěch po některé chvíli, znamenav [lid]text doplněný editorem[85]doplněno podle PulkR 16ra velmi přetvrdý u víře a velmi nevěřící sobě poručený v český zemi, chtěl jest raději duši svú Bohu sám zachovati, nežli s lidem sobě poručeným Bohu se ostuditi, i umyslil jest pak toto sobě, aby biskupství i osadu sobě poručenú opustě a jí nechaje, i bral se do Říma. A když se již měl na cestu bráti, zatiem Starkvas, bratr Boleslavuov vévodin, na jehožto křtinách sv. Václav zabit, když byl zván od svého bratra Boleslava zlobivého, z Řezna se jest vrátil. Neb v Řezně tento jistý Starkvas před tím dávno v klášteře Emeramma svatého zákon sv. Benedikta byl přijal. A takž pak s otpuštěním opata svého k bratru svému milostivému Boleslavovi, vévodě českému, do Prahy se byl přibral, jehožto sv. Vojtěch, když mnichem jsúc, opatřil a uznamenal, že jest bratr vévody českého Boleslavuov, pod tajemstvím jeho k sobě povolav, i mluvil jest k němu takto řka: „Synu milý, poněvadž vidím tě mužem urozeného bratra vévodova, dávajiť to na vidění, žeť jest tak mnoho mrzkosti a hříchuov v lidu mně poručeném, žeť já po něm hříchu toho všeho ztrestati nemohu ani jim odolati kterak umím ani také pohříchu mezi nimi užítka kterého učiniti mohu. Neb taková jest nevěra a taková zlost a tak ohavné smilstvo a tak mrzké a neustavičné manželství mezi lidmi i také mezi žákovstvem, také jest neposlušenství i tak veliké obmeškání v službách Božích a pýcha veliká mezi všemi stavy v mém lidu mně poručeném, taková mocnost a svévolnost, tak velmi vzrostlo jest,
