že již více pro velikú ukrutnost strpěti nemohl. Jemužto svatý Václav, znamenav to, i pověděl řka: „Postav nohy své u mých noh šlépěji.“ Kterýžto učinil jest tak, a tehdy ihned toho rytieře nohy v šlépějích sv. Václava rozhříly se. Potom pak víc žádné zimy na nich nečil jest, ale šlépěje svatého Václava všecky zkrvaveny byly, neb dar Ducha svatého maje, vešken milostí Boží byl roznícen. A tak prameny a paprsky rozličného milosrdenství na vše strany od sebe v rozličných skutcích milostných vyprýšťováše, neb toto blahoslavené kníže, svatý Václav, v takovú štědrost oddal se byl, že dítky mladé pohanské, kteréžto robotě poddány byly, kupoval k vysvobození, a tak k službě Boží je přijednáváše milosti jeho svaté na čest. Tento také přešťastný vévoda sv. Václav, mučedlník Boží převzátcný, žaláře, okovy, šibenice i jiná miesta vězňóm kazil, boje se toho, aby nižádného člověka nikterak krev nadarmo se neprolila. Toto kníže Bohu i všem lidem přemilé mnohé věci budoucí spravedlivě napřed, dřéve než jsú se staly, předpovídal a je jistú jistotú ukazoval. Jakž toho mnoho dolíčeno jest za jeho zdraví mnohými věcmi. Proněžto mezi jinými mnohými věcmi, jenžto jemu Bůh ráčil zjeviti, přenesení slavné babky jeho, svaté Lidmily, mučedlnice duostojné, jížto tělo přesvaté tak, jakž jemu zjeveno bylo, nalezeno jest bylo, ižádné poškvrny na sobě nemaje, celo i překrásno, jako by tepruv pohrabáno bylo, kteréžto tělo svatý Václav s velikým náboženstvím i s velikú pokorú poctivě, jakžto sluší, přinesl jest do kostela svatého Jiří na Hrad, tu, kdež i dnešní den odpočívá.
Potom pak tento duostojný mučedlník Boží, dědic český, svatý Václav radostí nebeských žádaje, těmito
