[B1v]číslo strany rukopisudokudž ještě v zemi praunšvícké leželi, rovně toho času, když jsme proti nepříteli Turku Jeho Milosti královské v Uhřích sloužili, proti Jeho Milosti a poddaným Našim smejšlelo a praktikovalo, kdyby toliko chtělo bylo při lidech ujato býti a místo míti. A když jste potom od Jeho Milosti císařské pánu Našem najmilostivějším k milosti přišli, vědí ti, kteří jsou tehdáž s Vámi v poli před Mecem byli, co jste na těžkost Naši a poněkud poctivosti Naší dotýkajíc a pohruožky činíc o osobě Naší, o zemích a poddaných Našich mnohokrát mluvívali. A ačkoli jsme Vám potom, když jste se zase domuov navrátili, o to a čeho bychom[62]bychom: čehoɓychom se k Vám domejšleti měli, abyšte Nám oumysl svuoj oznámili a se v tom vyjevili, psaní učinili, dali jste Nám zase tu odpověd, co jste o Nás a o jiných vyššího neb nižšího stavu mluvili, že to v dobré paměti máte a toho že nepříte, ale na to, kdež jsme se dotazovali, čeho bychom[63]bychom: čehoɓychom se k Vám dále domejšleti měli, nic gruntovního, čím bychom[64]bychom: čijmɓychō se zpraviti mohli, Nám od Vás za odpověd dáno není. A ač jste Nám potom z Hadlburku o některé věci psali, však o tom, kdež jsme Vám byli psali, abyšte Nám konečný oumysl svuoj, čeho bychom[65]bychom: čehobychom se k Vám domejšleti měli, oznámili, žádné duomínky nečiníc, při tom na díle některých osob stavů vyšších dotýkajíc, skrze to snad chtíce mezi Námi a