každá tě bude milovati chtíti,
ale prosím, rač mě samu v srdci míti!
A prosím, cti rád každého dobrého,
nevaž sobě lehce žádného, ani chudého,
neb nemuož tak chudý býti,
ať by se nemohl někdy oplatiti,
co mu koli dobrého učiníš.
Neradímť zle, to potom zvieš!
A měj se pěkně od koní i zbroje,
v rytieřských kusiech nemaje pokoje!
K tomu budeš laskav na myslivost –
toť jest jedna rytieřská ctnost.
K tomu nehleď žádného svévolně ze cti lúpiti,
mlč radši, nechceš li dobře mluviti!
Též také kto by chtěl sáhnúti na čest,
znaj, že to tvuoj nápilnější klénot jest,
uměj toho mužsky brániti
a cti do toho hrdla chrániti,
neb by mne, i každého, omrzal,
jakž by na čest málo tbal!
Ne proto mluvím, bych tě tepru cvičila –
jista sem, že jest čest tvá i má milá! –
neb přítel věrný má dóvěrně mluviti
a nic před přítelem netajiti!
Ještě toto pravím, co mám v sobě:
Udá liť se kde kdykoli tobě
s nepřátely na poli činiti míti,
z kohož muožeš býti, hleď jej jíti,
a nic, jako na ctného muže sluší!
Milovati tě všady musí
panny, paní i každý člověk;
kdežto uslyší ktokolivěk,
každý dí: ‚Hle toho muže ctného,
toť pravý rek života svého!‘
Však i já k tobě proto lásku mám,
že tak učiníš, to já znám,
neb v tobě jest všecka má naděje,
protož mé srdce věrně přeje!
Já se sic nebojím pomlúvaní,
leč by kto pro tě nenechal o mně žvaní,
prosím, rač mě věrně zastati
a nedaj mne zlým pomlúvati,
zastaň mú čest, kterúž porúčím tobě,
nedaj mě žádnému haněti sobě!
Toběť sem věrný přítel celý,
protož ty o to buď vždycky smělý
každému toho odmlúvati,
ktož by chtěl na mú čest sahati!
A viem, že se vždy k dobrým pannám, paniem,
to já pod svú věrú pravím,
že jest to věc rytířská a pravá,
ktož se ctným pannám, paním zachová!
S blázny a s opilci se nevaď,
jistěť by bylo k hanbě snad,
nebo ti kumštuom nerozumějí,
najveselejí jim, když se na vrch smýkají!
A netoliko ovšem jazyku svého,
mluvě o pannách, o paních nětco dobrého.
Toť mne jest tomu tak naučila
ta mého srdce všecka síla,
a neumiem já vymluviti toho,
co múdrých řečí slyším od ní mnoho!
Než pravím, kde jest kolivěk,
daj jí Buoh šťastný, dlúhý věk
pro tu víru a přátelskú, přívětivú řeč,
kteráž pronikla srdce mé jako meč!‘
