neb chci o to s tebú šíře rozmluviti,
a zdali budu moci tě utěšiti,
toť bych ráda pro tě učinila,
a tobě vždy věrně poradila,
čím by pozbyl těžkého túžení.
Medle, pěkná li to jest paní,
jest li možné, prosím, rač mi pověděti!“
„Ba přerád, milá panno, jedno rač slyšeti!
Pravím tuto summú tobě,
tak sem ji upevnil v srdci sobě,
že mi se v světě pěknější nezdá,
a že jedva Buoh v nebi tak pěknú má,
a neumiem toho vypraviti.“
Panna vece: „Nenie se tehdy čemu diviti,
poněvadž k ní tu milost máš,
v kteréž se sám přede mnú znáš.
Protož já pravím vždy tvé milosti
a v pravé pravdě bez chytrosti,
ať bych mohla co tobě spomoci,
nespala bych ve dne i v noci,
kdyby mohl míti jiný úmysl k milosti,
připsalť by to každý k ctnosti;
neb v čemžkoli míru před sebú máš,
srdci svému i sobě lépe uděláš,
a to potom vočitě uzříš!“
„Mluvíš, milá panno, jak rozumieš.
Však já sobě sám nemohu nic pomoci,
ani ty mně, by myslila o to i v noci.
A byť mi radil vešken svět,
mně se všecko zdá zpět.
Abych ji co mohl méně milovati,
nechce mi se v tom žádného poslúchati,
a ktož mi koli od toho radí,
netbám, nech se o to se mnú, jak chce, vadí.
A buď já při lidech nebo sám,
když jí nenie, všudy sem svázán,
té ze všech najkrajší paní;
jatý sem, a rád, v její milování
a mám nepokoj ve dne i v noci.
Žádná nemá nade mnú té moci,
abych ji mohl tak v srdci míti,
pro ni žádné jiné nepříti,
neb tak mě jest sobě podmanila,
a mé srdce tuze zavázala,
že na ni nemohu zapomenúti,
ani v svém myšlenie pominúti,
že mě právě v srdce ranila,
její dobrota ke mně mne sobě podmanila.
A tak sem se rozpálil v její milosti,
když jí nevidím, pručím se žalostí
a tak sem velikú milostí obtížen,
že muoj rozum vešken súžen.
Pro její samé milování
opustil sem všecky panny i paní,
a nadiviti se nemohu tomu,
čím sem živ pro túženie, buď poručeno Bohu,
a divím se vždycky sám sobě.
Milá panno, však poviem tobě,
že sem kdy pro túžení živ
a jest to příliš veliký div,
že to kdy mohu snésti sám,
co já po ní přetěžké žalosti mám.
A neumiem polovici pověděti,
kterak mi se ji chce viděti.
By mi kto uměl poraditi,
chtěl bych jemu věrně zaslúžiti,
