a kde chodím, vždycky myslím
rovně, jako by mi z nosu kapalo,
mnohý mě tíže, co mi se stalo,
že chodím, jak bych tři propil,
a že sem prvé rád vesel byl?
Nesmiem jemu pravdy pověděti,
než hledím výmluvy vymysliti,
řka: ‚Milý, jaký to jest div,
zda’s toho neviděl, jak jsi živ,
že se nenarodil ten člověk,
nechť jest buď ktožkolivěk,
ať by vždycky vesel byl,
nikdá na nic prostě nepomyslil?
Protož nechť to divno kusa nenie,
že sem druhdy také v myšlení!‘
A on dí mi: ‚A ty se poň hněváš?‘
Já dím: ‚Nic – viem, že na mój hněv netbáš!‘
Toť jednoho odbudu tak,
a jiného kterakkoli jinak.
Již pak po dlúhém dobře čase
rád bych mohl býti vesel zase;
pokúšeje se o rozličné radosti,
dávám se i v myslivosti,
rozličné kratochvíle hledaje.
Přepřílišnú kratochvíl maje,
nic mě na světě nechce veseliti,
najmilejí mi, div se nepřetrhnu, túžiti!
Potom jdu k tanci mezi panny, paní,
hledě na ně, nemohu se zbrániti zdychání.
A čím je vidím veselejí,
tím víc túžím a jest mě tesknějí.
Vobejmúc mě mnohá, i dí:
‚Proč smuten, muoj milý, nyní?
Buď vesel, prosím tebe!‘
Diem jí: ‚Neblazň a nechme sebe,
neb mám pilně cos mysliti,
ano mi jiné, že mi se chce túžiti!‘
Tužť opět stojím jako vuol,
a jako by mne umřelo puol.
Buď já tu, aneb kdežkolivěk,
nenavede mě žádný člověk
na nic veselého a kratochvilného,
ani na nic k tomu podobného,
rovně vždy jako bez smysla chodím.
To máš mú kratochvíl – leč ji uzřím,
tu najmilejší tohoto světa, mú radost!
Žádný mě nemuož utěšiti, než její milost.
A když se s ní zase shledám,
jakž najlépe umiem, své dobré jednám,
divy o tom rozprávěje,
jaká jest ve mně má naděje
a kterak jí přeje srdce mé dobrého,
že ji miluji víc, než se samého,
též i o tom, kterak po ní túžím
a v světě jí najradši slúžím –
to jí všecko oznámím já.
Ona dí: ‚Však víš, že sem já tvá,
hoře milostí po tobě, div neshořím!
By nevím, jak túžil, věrně se odvetím.
Nespím, nejím mnoho, ani pím,
ani vesela býti mohu, to vím.
A nechci, by mi v světě rovna byla,
by po svém milém tak věrně túžila,
jak já po tobě, mój najmilejší pane!
Když tě uzřím, mé srdce nahoru vstane,
leževši prvé v těžké nemoci,
