abych v tom mohl míti nějakú míru;
neboť pravím pro svú víru,
že mi přijde v jednom dni
mnohotisíckrát zpomenúti na ni,
abych mohl při ní býti!
Tošť tepruv nemohu žalosti zbýti,
a že mi tepru tíž než prvé bylo.
Ó, by mé srdce toho nějak zbylo,
a mohl na míru přijíti,
z tak těžké milosti vyjíti,
děkoval bych svému Bohu!
Takto dlúho živ býti nemohu,
a jestliže ji neuzřím vskóře,
tepruv se rozmuože mé hoře.
Však mnohokrát v myšlení sedím,
že pravý zaklaný beran hledím,
a mluv se mnú, kto chce, co chce,
nic mi se otpověděti nechce,
že by ke mně střílel, tak sedím,
a vím, že dosti vztekle hledím.
By mi najlahodnějí kto vymlúval,
vše mi po témž, jako by mi lál,
nebo ani druhdy slyším, ani vidím,
probera se z toho, druhdy se zastydím.
Těžké břímě na mne jest zvalila,
pro tu milost, kterú k ní mám, radosti mě zbavila.
Toť by mi bylo najvíc k radosti,
uhlédaje ji, abych pověděl jí o své žalosti,
kterúž sem těžkú po ní měl,
dokudž sem jí při sobě neměl.
Než nechtěl bych, by kto měl slyšeti,
sám bych jí chtěl pověděti,
slovo od slova, té přemilé paní,
že jest neslýchala o světském milování,
o túženie, o tesknosti i o žalosti,
že jest neslýchala z své mladosti,
ani jest kdy o tom čítala,
ztěžka by kdy jakživa vídala,
pro jednu v tak veliké žalosti byl,
jakož já pro ni bývám,
že toho žádnému napřed nedávám,
a jak se svět najprvé počal,
by kto tak věrně a příliš miloval
ženu neb pannu, jako já ji miluji,
a Pánu Bohu přísahám i slibuji,
že nechci míti rovného sobě,
by byl v světě věrnější než já tobě.
Uměl bych s ní rozmluviti
a proč tak toužím, oznámiti.
Budiž to poručeno Pánu Bohu,
že já sobě raditi neumím, ani mohu,
a zda by mi z toho pomohl, nežli ona.“
„A protož nemysli ty na to,“ vece panna,
„daj mi to znáti a s sebú mluviti,
kto ví, co komu kto spomuož.
Pověz mi, jestliže to býti muož,
a rozumíš li, jest li jí to pak vděk,
co ty se tuto trápíš kolivěk,
s tím túžením tvým a myšlením,
a také li si tak vážen v srdci jejím –
prosím, odpusť, že chci zvěděti!“
„Milá panno, račiž jediné poslyšeti!
Kterak míníš, nevím, právě li dorozumívám,
tak li, že by ráda viděla, jak se k své milé mám?“
„A já bych to ráda viděla,
a to sem se ještě otázati chtěla,
