Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

s ním učinil jest a jemu oznámil, jaký úmysl má s svú paní jednati, a hned kněžskú kuklu a komži na se oblekl a kuklu okolo hrdla obtočil, jakož obyčej kněžský toho jest. A tu kuklu maličko potáhl na své obočí a tak se vskóře té kaply v jedné stolici posadil. A když paní v kostele jsúc počne se po svém kaplanu ptáti, kterýž hned k ní přišel a srozuměl, že by se chtěla zpoviedati, řekl jí, že na tento čas nenie k tomu přistrojen, by měl koho na zpovědi slyšeti, než že jí chce jiného na své místo dáti. A tak hned šed, dal jí toho závistníka, muže jejího, kterýž se tak dobře neuměl ukryti, aby byl nemohl od ní poznán býti. A když to paní uhlédala a tomu vyrozuměla, sama sobě pomyslivši řekla: „Buď Pán Buoh pochválen, že z tohoto takového závistníka tak skoro kněz se udělal. Nechmež toho tak, nechžť já již dále o to s ním jednám, shledáť, že mu toho dosti dám, čehoť hledá.“ A tak činila sobě, jako by o ničemž nic nevěďala a v ničemž se uznati nedala, než hned k jeho nohám klekla a počala jest ve jméno Boží své hříchy vypravovati. Ten nevěřící muž její malé kameníčko některé drobné v ústa byl vzal, aby jemu překážku v řeči činily, aby, když by paní oč otázal, ot ní nemohl seznán býti. A také neb se jest byl ve všech jiných věcech proměnil. A skrze takovú příčinu bez pochybnosti za jiné neměl, že jeho nepozná. Paní mezi jinú zpovědí a svými slovy počala mu praviti, že má muže a že jest vdána a k tomu že jednoho kněze velmi miluje a že by každú noc k ní spat přicházel. A jakž tomu muž její porozuměl, jinak sobě nemohl pomysliti, než jako by meč skrze jeho srdce prostrčen byl. Aby nebylo pro tu příčinu, aby něco více ještě přezvěděl na své ženě, byl by on toho zpovídanie rád nechal a odtud preč šel. Ale v tom úmyslu se vždy přemohl, jakž mohl, seděl jest předse. A počal se paní tázati dále, řekl jí: „Kudyž to přichází, což muž tvuoj neléhá s tebú?“ Ale ona řekla: „Pane, léhá.“ Muž jí zase řekl: „Kterakž pak kněz muož při tobě léhati?“ „Kněže,“ řekla jest paní, „jáť neviem, jakýmť on to uměniem činí. Nejsú žádné dveře tak dobře zamčité v domu našem, když k nim přijde, by jich neotevřel. A když na mé komory dveře přijde, prvé než ty otevře, tehdy vždy jakás slova říká a vtom pak muoj muž vždy usne. A jakž jej brzo zví, že spí, hned

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).