svátek mohly odpočinutí míti, jakož pak s žádostí každý dělný člověk toho žádá a sobě již to za radost pokládá, že v svátek nějaké kratochvíle užive, maje otpočinutí od díla. A tak pak všichni úředníci městčí anebo jiní tím během svátečniech dnuov užívají. Pán Buoh sám, když jest svět stvořil, sedmý den jest otpočíval. A také duchovní zákonové ukazují a zvláštní své dni mají ke cti a chvále Pánu Bohu pro spasenie duší lidských. Takových věcí závistníci žádnú měrú držeti nechtí, než chtí zvlášť na takové dni, aby ještě více domy své zamykali a tam svých paní chovali. A skrze to ty dobré paní ustavičně smutny býti musejí a jak veliký zámutek a žalost jim to přináší, těm to muož vědomo býti, kteréž jsú toho pokúšely. Protož já pravím a to vyznávám, co skrze to mnoho zlého a neužitečného těm mužuom přichází, kteříž bez příčin hodných svým paním nevěří a je ustavičně trápí. Těm jistým paniem za to žádné viny ani kázně nepřikládám, kteráž by paní proti takovému muži nětco zvláštního učinila, ale sluší jí to všem chváliti.
Byl jeden muž v Jevíčku, velmi bohatý kupec na zboží i na penězích. Ten měl velmi pěknú ženu a skrze to a pro její krásu velmi jest jí počal nedóvěřiti, boje se za ni před jinými mužmi, žádné jiné příčiny k ní nemaje, než toliko, že mu se velmi dobře líbila a rád by jí byl všecko dobře udělal. Ale nezdálo se jemu, by jinak lépe mohl opatřiti, než aby ji zamykal. I měl ji, šaty čisté k tomu, klénoty, prsteny a i jiné věci a ona také měla se v tom velmi čistě a ke vší jeho vuoli hotova byla jest. A skrze takovú příčinu zdálo mu se, že každý na ni tak laskav bude jako on, a jakž jemu jest povolna ve všem, že tak bude i k jiným. Taková myšlenie jeho všecka byla jsú neužitečná a tak jeho veliká nedověrnost velmi se v něm rozmohla, že jest té paní takové stráže a hlédaní činiti dal. A tak tu paní v soužení choval, že tuším, že mnohého muže, kteréhož na smrt odsuzují, ztěžka pod takovú stráží chovají, jako jest ona byla držána. Nechci toho řéci, by mohla a směla jíti do kostela aneb na svadbu. Já tak pravím, že jest nesměla jedné nohy před dveře nebo před duom vystaviti a k tomu na žádné okno vystúpiti pro žádnú příčinu, zdálo mu se, že každý na ni laskav tak bude jako on. A jakž jemu jest povolna, že též i jiným bude. A tak jí ta věc přinesla velmi těžký a ukrutný život a skrze to daleko jí
