Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

toho neučiníte, budete k tomu přinuceni, tiem se umějte zpraviti. Neb takové věci a cesty proti vám oběma jednal bych, že byšte potom nikdy z toho veseli býti nemohli. Ale já vám úfám, že vy takovému běhu múdří budete a takovú věc svú múdrostí předejdete, aby mezi námi k tomu nepřišlo.“ A když paní Štípovým slovuom porozuměla, žádné křivé pře nemohla proti němu nalézti. I řekla jest k němu: „Ba, přiď to raději zlé na mě na samu, než by mělo ještě nětco horšího skrze to dále přijíti. Jáť sem hotova k trpení od vás, poněvadž žena vaše od mého muže trpěla jest. Jediné bychom my mohli u pokoji býti spolu, aby vaše žena mně toho za zlé neměla, já bych také tak učiniti chtěla, což jest koli proti mně učinila.“ Řekl k ní Štípa: „Paní, o to péče žádné neměj! Chciť já vás s svú ženú v dobrém pokoji usaditi a nadto nadevšecko chciť výborný klénot dáti, jakož jste jej kdy od koho měli.“ A takž vzav ji a na truhlu ji položiv, v kteréžto její muž byl, a tak když jest již po vší své vuoli s paní jednal a to tak dlúho, dokudž se jemu líbilo, on s ní a ona s ním ze dvú vólí jednu učinili sú. Bartoš, kterýž ležal v truhle a všecky věci i ženy své řeči a otpovědi porozuměl jest byl, i tomu tanci se třmi kroky, kterýž na truhle se dál, dlúhú chvíli poslúchaje, až mu se i stýskalo a zvláštní muku jemu přinášelo, a by se byl nebál Štípy, jakž jest koli zamčen byl, byl by jistě ženě nalál a že by jí byl ztěžka i kurev nenadal. Ale však rozmysliv se, že ty všecky věci skrze něj počátek vzaly sú a že jest Štípa s jeho ženú právě ty věci řídil, a ne křivě, sám k sobě řekl, že tím více nežli prvé jeho tovaryš dobrý býti chce a lepší než jest prvé kdy byl, tak však, jestliže se to ještě Štípovi líbiti bude. A když ten dobrý Štípa dosti na Bartošově ženě vesel pobyl a když ten dobrý Štípa s hoduov sšel, hned vtom paní požádala připověděného klénota od něho. On hned dveře komorní otevřel, své paní zavolal, kteráž přišla usmívajíc se řekla jest: „Paní, vy jste mně – Buohť přižehnaj! – pečité za spánevní zase navrátili.“ Kteréžto Štípa řekl: „Paní, otevřete truhlu, ať vydám klénot, kterýž sem slíbil naší sousedě!“ A vtom paní hned otevřela, a když jest uhlédal Bartoše, jej ženě jeho ukázal a řekl. „Paní, toť jest ten klénot, kterýž sem vám slíbil dáti.“ Byloť by mnoho praviti, kto by se z těch dvú najvíc styďal, Bartoš li, čili žena jeho, kteráž

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).