Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

by tak dlúho hleděla, až by mohla uhlédati mládence z domu toho některého, kterýž by se jí k tomu líbil, s kterýmž by chtěla mluviti a jemu svú lásku oznámiti a dobrú vuoli okázati a k své vuoli jej přivésti a žádosti. Byl li by toho od ní vděčen, že by se jemu chtěla túž měrú okázati, tak aby se časem v přátelské lásce při něm najíti mohla a tudy zda by svému takovému pústevničiemu životu malé pokání dáti mohla, a tak jako jiné paní svuoj čas v kratochvíli stráviti mohla, tak dlúho, až by zatiem muži jejímu ta závist pominula a díl se z něho vypotila. Hned po takovém svém rozmyšlenie, když muž doma nebyl, na zeď, kteráž mezi oběma domy byla, počala jest hleděti, kdež jest velmi vskuoře dosti na skrytém místě k jejímu štěstí ve zdi rozpadlinu našla jest, kteráž skrze zeď z jejího domu až do druhého šla, skrze kterúž mohla dobře rozeznati nebo uznamenati, že na tom místě komora jest byla, hned toho domýšlejíc se, že by ten dobrý jistý mládenec tu přebývati měl, a jestliže jest to tak, že všecky věci její zřízené a zpravené budú. A potom hned skrze svú jednu děvečku, kteréž jest věřiti mohla, kteráž pro ni také žalost nesla jest, té se jest poručila, aby tu věc přezvěděla, ta li by to komora byla, do kteréžto ta ve zdi rozpadlina byla, v kteréž by ten mládenec přebývati měl a sám jediný spáti. A při tom také častokrát šla jest ohledovat té zdi a té jisté díry tú měrú, až by někdy uhlédala toho mládence v komoře, a když by jej tam uhlédala aneb srozuměla, že jest tam. A tak uznamenavši, že jest v komoře, malé kameníčko vzemši a skrze díru doluov do komory púštěla jest, a to tak často činila, až jednú ten jistý mládenec ke zdi přistúpil, divě se, co by to bylo, že by tak tiem kameníčkem doluov metalo. Kterémuž paní hned, jakž jej uhlédala, tichým hlasem zavolala. A on, jakž ji po hlasu a řeči poznal, řekl jí: „Paní, čeho žádáte?“ A ona jako ta, kteráž té chvíli dobrý čas k tomu a hodinu měla, jemu vešken úmysl svuoj otevřela a o všech svých bězích věděti dala. Skrze kterúžto věc ten jistý urozený mládenec bez míry tomu rád jsa, tím vesel byl jest a hned na své straně tu jistú skulinu větčí udělal jest, však takovú měrú, aby nebyla od jiných lidí znamenána. A tak když každý den spolu své řeči měli sú, ruku sobě podávajíc, jeden druhého dosahujíc, ale víc jim z toho přijíti

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 16 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).