ženě do domu, kteráž jej velmi přátelsky přivítala, hned do komory spolu šla. A nemohli sú tak skůro do komory vkročiti, že hned Štípa za nimi v patách do domu všel jest. Kteréhož žena jeho dobře uznamenala jest a hned skrze to k Bartošovi velmi se strašlivě okázala. A tak hned, jakž jí byl muž rozkázal, do veliké truhly [ho]text doplněný editorem[97]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje slovo „ho“ schovala, a velmi dobře zamkši, z komory ven šla jest. Štípa k paní řekl jest: „Již li čas jísti?“ Paní řekla: „Ano jest, mně se již zdá, že jest čas.“ Štípa dí: „I ba, Bartoš nedávno ote mne odšel jest a pravil, že toto jitro má s jedniem dobrým přítelem obědvati a nechal své ženy samé doma. Jdi chutně k voknu a zavolej ji, ať s námi jí!“ Žena, kteráž se tehdáž sama velmi muže strachovala, velmi poslušna byla. Hned na okno jest běžela a své sousedy Bartošové zavolala jest a pověděla jí, že Bartoš toto jitro doma nebude, aby k nim přišla a s nimi jedla. Kteráž se nemeškavši hned jest šla, a zvlášť když porozuměla, že muž její doma jísti nebude. A jakž brzo jest do Štípova domu vešla, tak hned kázal jest své ženě, aby do kuchyně šla, a s Bartošovú ženú počal jest žertovati. Ujav ji za ruku, ihned s ní do komory šel jest a komoru velmi dobře poče zavierati. A když jest to paní uhlédala, i řekla jest jemu: „Ouvech, Štípo, což se toto znamenává, což’s ty mne pro tuto věc a příčinu pozval, abych sem přišla? To li jest to přátelstvie a bratrské tovaryství, kteréž chceš okázati Bartošovi, muži mému, za takovú velikú víru, kterúž k tobě měl jest?“ Štípa paní rukama objav a obchytiv pevně jí drže a s ní na truhlu pozlehl, v kteréž její muž zamčen byl. I počal jest k ní mluviti a řka takto: „Paní, prvé než byšte na mne svému muži žalovati chtěli, porozumějte, co já vám chci pověděti. Máte věděti, že Bartoše muže vašeho jako svého vlastního bratra miloval sem a ještě miluji. Ale včera, ješto tuším on tomu jest neporozuměl ani uznamenal, já našel sem jej i vidomě sem viděl – že veliká má víra, kterúž sem k němu měl, nic mi nespomohla – u své ženy ležícího, a činil jí to, což vám činí, když s vámi v loži jest a leží. I protož, že jej velmi miluji jako svého bratra vlastního, jest mój úmysl jináč toho nečiniti, než tak jako on mně jest učinil, vám též také to učiniti. Jakž jest mé ženě učinil a ji k své vuoli měl, tak já vás také míti žádám a chci. A jestliže