velmi divil, sám k sobě praviec: „Kteréhož sem já hledat byl šel, z nízkého řádu a urození jest. Ale bez pochyby se okazuje u vysokém rozumu a dobře zná mě.“ Čehož on hledal, toho on bez velikého rozbroje a rozhlášenie míti nemohl, rozmyslil sobě, aby pro malú věc u velikú hanbu neupadl, jej poctivými slovy trestal jest a znáti dal, kterak by on takovú věc znamenal, kteráž by se ke všem služebníkóm jeho chýlila. I řekl jest: „Buď ktožkoli, buď! Byl jest někto z vás vinen, ten nečiň toho víc, radím jemu věrně.“ I dí jim: „Nu, jdětež s Pánem Bohem.“ I byl by se mnoho nemúdrý našel, ješto by byl svým služebníkóm práci zaválel, až by byl i pravého vinníka nalezl, kdyby to král by chtěl učiniti, že by tajnú věc chtěl mezi všecky zjeviti a oznámiti. Ač by se byl snad pomstil, ale aby se snad hanba předse nerozmnožila spíše nežli umenšila a králová na své cti pomlúvána nebyla. Služebníci jeho, takovú věc ot krále uslyševše, velmi se jim neznáma věc zdála. Mezi sebú velikú řeč a rozpravenie měli sú, co by král takovú řečí mínil. Toho sú vyrozuměti nemohli nežli ten jistý sám, kterýž jest tím vinen byl. On jakožto múdrý učinil, nikdy potom, dokudž jest živ byl, v takové věci se nedával, ani se v takových kořistech stavoval.
Opět jiná rozprávka o dvú súsedech a tovaryšiech etc.cizojazyčný text
Známo vám buď, jakž sem já od poctivých lidí vyrozuměl, kterak v městě jednom Senezi dva mladá tovaryše, dosti z poctivých rodóv pošlá, jaké bydlenie spolu s sebú měli sú. Jeden slul Bartoš a druhý Štípa, oba spolu sobě súsedé byli a dobří tovaryši a z nich každého Pán Buoh pěknú ženú obmysliti ráčil. Přihodilo se jednú, jakož se to často přihází, že Bartoš s Štípovú ženú veliké spřiezněnie měl jest a známost, a to v takové míře, že z toho žertu potom se v pravdu uvedlo, že té dobré paní k své vóli požíval jest, s kterúž jest mnoho nocí léhal. A také jest ona tomu velmi ráda jemu povolívala. A tak ty věci spolu dosti dlúho vedli sú, až jednú Štípa takového jich řemesla pravdu zvěděl jest. A to se túto měrú přihodilo, že jednú Bartoš přišel k domu a ptal se na Štípu a volal naň a žena jeho jemu otpověděla řkúci, že jeho doma nenie, jako ta, kteráž nebyla uznamenala dobře, že doma byl. A když Bartoš porozuměl, že Štípy doma nenie, hned po vzchodě zhuoru
