rúcho ciesařské svlekl s sebe a v rytieřský se oděv oblekl a skočiv na hynšt i hnal mezi nepřátely s takým pohromem, že se zdálo nepřátelóm, by nětco větčieho nežli člověk byl, neb před ním i s obú strán jeho nepřietelé padáchu. A když v najvětčí hluk vběže, tu kóň pod ním pade a on by zabit. A ihned nepřietelé takú hrózú biechu otrápeni, že se ani brániti smějiechu. Ale jedni před Římany zbiti padáchu a druzí se na běh oddáchu.“ A tak Římané vedlé zvěstovánie snového svítězili jsú nad nepřátely svými.
Také čte se, že když Eneáš z Afriky do italské země po moři přijel bieše a do črpadl, kdežto Tiberis, římská řeka, do moře upadá, přistal bieše, ve snách řečeno jest jemu: „Jdi k králi Evandrovi, jenž kraluje na sedmi horách, totiž na tom miestě, kdež nynie Řím ustaven, a váléť s králem latinským, a ty pomóžeš Evandrovi, nebť na tě má připadnúti královstvie italské. A aby tomu věřil, toť dávám znamenie: kdyžto pojedeš, nalezneš pod stromem dubovým bielú svini s třidceti bielými prasci, kdežto potom ustaveno jest město jménem Albacizojazyčný text, točiž Bielá.“ A to se všecko naplnilo, jakož tudiež psáno jest.
Také když tělo Marcelina papeže bylo povrženo na ulici přikázaním Diokleciána ciesaře, ve snách ukázal se svatý Petr Marcelovi papežovi a řka: „Proč mého těla nepochováš?“, znamenaje tělo svatého Marcelina. A on vstana i pochova vedlé těla svatého Petra.
