budeš. A sedm časóv promění se nad tebú, dokadž nebudeš věděti, že panuje bóh vysoký nad královstvím lidským a komuž koli bude chtieti dáti, tomu je dá. A že jest přikázal, aby byl ostaven plodu kořene jeho, totiž stromu, královstvie tvé ostane tobě, když poznáš, že jest moc nebeská. Proněžto, králi, rada má slib se tobě a hřiechy tvé almužnami vykup a nepravosti tvé milosrdími chudých, zdaliť snad bóh odpustí hřiechy tvé.“ Všechny ty věci přišly na Nabochodonozora krále. Po skonání dvanácti měsiecóv, když po sieni babylonské procházieše se. A odpověděv král i vece: „Však jest toto město Babylon veliké, ješto sem udělal k tomu království v moci síly mé a v slávě krásy mé.“ A když bieše ještě řeč v ustech králových, hlas s nebe spade: „Toběť se praví, králi Nabochodonozoře, královstvie tvé odešlo jest od tebe a z lidí vyvrhú tě a s zvieřaty bude bydlenie tvé. Seno jako vól jiesti budeš a sedm časóv promění se nad tebú, donidž nebudeš věděti, že panuje bóh najvyší v království lidském a komuž koli chtieti bude, tomu je dá.“ V túž hodinu naplnila se jest řeč nad Nabochodonozorem králem a z lidí vyvržen jest a seno jako vól jedl jest a rosú nebeskú tělo jeho zhrubělo jest, donidž sú vlasy jeho ku podobenství orličiemu nevzrostly a nehty jeho jako nehtové ptačí. „Protož po skonání dnóv já, Nabochodonozor, očí mých k nebi pozdvihl sem a smysl mój navrácen jest mně a najvyšiemu