římské čte se o Juliovi ciesaři, že když ještě mládencem bieše, zdálo mu se ve snách, že by s vlastní mateří sesmilnil. A když, tak hanebným skutkem se zamútiv, procítil a přivolaje vykladače snóv, jich otieže, co by ten sen znamenal, odpověděchu a řkúce: „Všecka země bude tvému přikázaní poddána. Neb země mátě jest všech, neb z nie přirozeně pocházieme, neb z země přijde pokrm a z pokrmu siemě a z semene člověk.“
A témuž ciesařovi Juliovi, když bieše v těžké nemoci a lid jeho měl boj s Antoniem kniežetem vzieti, ukáže mu se muž ve snách krásný a řka: „Chceš li proti Antoniovi svítěziti, kaž se do boje na marách nésti, jinak tvój lid bude pobit.“ A on se kázal do boje nésti, i obdržal.
Také Sokratesovi, mudrci atenitskému, zdálo se ve snách, by s oltáře Veneriscizojazyčný text, té bohyně, jenž bieše v Atademi, jemu labut přinesli, ana ztáhla krk nad viděnie lidské a tak jasným a veselým hlasem zpievajíc, že vešken svět utěšila. A ihned nazajtřie Aristides z Atademie syna svého, Platona, robence malého, k němu přivedl a prose, aby jeho mravóm a písmu naučil. A když Sokrates robencovu zpósobu spatřil, vece: „Toť jest labut, kterážto atenienskému Apolonovi Venuscizojazyčný text atademská posvětila jest.“ A vedlé výkladu toho snu byl Sokrates také múdrosti pln, že všech lidí pohanských smysl přesáhl a všemu světu učinil utěšenie, jakožto v kněhách jeho móž býti shledáno. Neb die sv. Augustin, že nalezl
