Píše také Titus Livius v druhých kněhách o ustavení města římského, že když bohóm hry ke cti v Římě strojiechu, dřieve než hráti počechu, jeden hospodář ráno pod pranéřem zmrskal sluhu svého. Potom hry činiechu. A potom jednomu v noci obecniemu člověku v Římě, Titovi latinskému, zdálo se ve snách, jako by Jupiter jemu řekl: „Nelíbilo mi se předehřie her učiněných. Protož, leč budú hry slavně a velebně opraveny, zlá příhoda na město připadne. Jdi a to kmetóm římským pověz.“ Tehda nazajtřie, jakž koli jeho ten sen trápieše, však stydieše se muž sprostný mezi tak slavné lidi vjíti, a tu věc zvěstuje, byl lidem k smiechu. I zmeška k kniežatóm vjíti. Tehdy ihned opět bóh Jupiter jej porazi, nebo jeho syna v malých dnech umrtvi, kteréhožto pomstí tak náhle, aby se příčina před ním neutajila. Týž se jemu bóh ve snách ukáže a řka: „Proto, že s božím zhrdal kázaním, již si vzal odplatu a viece čekaj, leč učiníš, cožť sem rozkázal.“ A on procítiv i pomeška opět toho zvěstovati. A ihned rychle připadne naň neduh veliký tak, že sebú z lože hnúti nemože. Tehdy svola přátely a to viděnie jim povie. A oni radie, aby ihned kázal se mezi kmety nésti a to aby jim oznámil viděnie. A netáhne to učiniti, až ihned před kmety zdráv vstane a domóv odjide.
Píše také Titus Livius v osmých kněhách o ustavení města římského: „Když dva ciesaře římská, totiž Maulius a Decius,
