Štěpánové a Fortunatuov a Achaiciev, neb sú prvotiny achaiské, a v službu svatých sami sú se zpósobili, 1 C16,16 abyste i vy poddáni byli takovým i každému pracujíciemu a usilujíciemu mezi vámi. 1 C16,17 A raduji se, že sú s vámi Stefana a Fortunat a Achaias, neb to, což se vám nedostávalo, oni sú naplnili, 1 C16,18 neb sú posílili i mého ducha, i vašeho. Protož poznajte ty, kteří sú takoví. 1 C16,19 Pozdravují vás všickni zborové Azie, pozdravují vás mnoho v pánu Priska a Akvilla s domácím svým domem, v nichžto i já hospodu mám. 1 C16,20 Pozdravují vás bratřie všickni, pozdravte sebe vespolek v políbení svatém. 1 C16,21 Pozdravenie mé rukú Pavlovú. 1 C16,22 Pakli kto nemiluje pána našeho Jezukrista, buď oddělený, Maran Atha, to jest ztracenie v příští páně aneb v den súdný. 1 C16,23 Milost pána našeho Jezukrista s vámi, 1 C16,24 láska má se všemi vámi v Kristu Ježíši, amen.
ProlPředmluva k Korintuom v Druhú epištolu
Po učinění pokánie potěšující píše jim apoštol list od Troady po Titovi a chvále je k lepším věcem napomíná. Zamúcené zajisté, ale polepšené ukazuje.
Počíná se Druhá epištola k Korintuom
2 C1,1 Pavel, apoštol Jezukristuov skrze vuoli boží, a Timoteus, bratr zboru božiemu, jenž jest v Korintu se všemi svatými, kteříž sú po všie Azí. 2 C1,2 Milost vám a pokoj od boha otce našeho a pána Jezukrista. 2 C1,3 Požehnaný buoh a pána našeho Jezukrista, otec milosrdenstvie a buoh všeho utěšenie, 2 C1,4 jenž těší vás v každém zamúcení našem, abychom mohli i my utěšiti ty, kteříž ve všelikém nátisku sú skrze napomínanie, jímž napomínáni býváme i my od boha. 2 C1,5 Neb jakož se rozmáhají utrpenie Kristova v nás, tak i skrze Krista rozmáhá se potěšenie naše. 2 C1,6 Ale leč zámutek trpíme pro vaše napomínanie a spasenie, leč potěšeni býváme pro vaše utěšenie, leč napomínáni býváme pro vaše napomínanie a spasenie, kteréž činí snášenie těch utrpení, kteráž my trpíme, 2 C1,7 aby naděje naše pevná byla za vás vědúce, že jakož tovařišie ste utrpenie, tak budete i utěšenie. 2 C1,8 Neb nechcem, abyšte nevěděli, bratřie, o našem utrpení, kteréž stalo se v Azí, neb přieliš sme obtieženi i nad sílu, tak že se stýskalo nám živu býti. 2 C1,9 Ale my sami v sobě odpověd smrti měli sme, abychom nebyli úfajíce sami v se, ale v boha, 2 C1,10 jenž hřeší mrtvé, jenž z tak mnohých nebezpečenství vysvobodil nás a vytrhl, v něhož i naději máme, že i ještě vysvobodí, 2 C1,11 když i vy nám modlitvú svú budete napomáhati, aby od tváří mnohých osob toho, kteréž v nás jest, obdarovánie, skrze mnohé dieky dály se za nás bohu.
2 C1,12 Neb sláva naše tato jest, svědectvie svědomie našeho, že v sprostnosti srdce a v čistotě božie a ne v múdrosti tělesné, ale v milosti božie obcovali sme na tomto světě a hojnějie k vám. 2 C1,13 Neb jiných věcí nepsali sme vám, než kteréž ste čtli a poznali, a naději se, že až do konce poznáte, 2 C1,14 jakož ste poznali nás nedokonalé, neb sláva vaše my sme, jako i vy naše v den pána našeho Jezukrista. 2 C1,15 A v tom doúfaní chtěl sem prvé přijíti k vám, abyste druhú milost měli, 2 C1,16 a skrze vás jíti do Macedonie a opět z Macedonie přijíti k vám a od vás doveden býti do Židovstva. 2 C1,17 Protož když sem to chtěl učiniti, zdali sem lehkosti požíval?
