býti, Hb3,6 ale Kristus jako syn v domu svém, kterýžto duom my sme, ač doúfáme a slávu naděje až do konce pevnú zachováme. Hb3,7 Protož jakož die duch svatý dnes: „Ač hlas jeho uslyšíte, Hb3,8 neroďte zatvrzovati srdcí vašich jako v rozdrážnění podlé dne pokušenie na púšti, Hb3,9 kdežto pokúšeli sú mne otcové vaši, zkusili sú a viděli skutky mé. Hb3,10 Čtyrydceti let protož hněviv sem byl pokolení tomuto a řekl sem: Vdycky tito blúdie srdcem. Ale oni nepoznali sú cest mých, Hb3,11 jimž přisáhl sem v hněvě mém, že nevejdú v otpočinutie mé. Hb3,12 Věztež, bratřie, aby snad nebylo v některém z vás srdce zlé nedověrnosti k odstúpení od boha živého. Hb3,13 Ale napomínajte se sami po všecky dni, dokudž se dnes menuje, aby se nezatvrdil někto z vás oklamáním hřiecha. Hb3,14 Neb účastni Krista učiněni ste, ač však počátek podstaty jeho až do konce pevný držeti budem. Hb3,15 Když se die: „Dnes ač hlas jeho uslyšíte, neroďte zatvrzovati srdcí vašich jako v onom rozdrážnění,“ Hb3,16 neb někteří uslyševše rozdrážnili sú jeho, ale ne všickni, jenž sú uslyšeli z Ejipta skrze Mojžieše. Hb3,17 Ale kterým hněviv byl za čtyrydceti let? Však těm, ješto sú hřešili, jichž mrtvá těla povrzena sú na púšti? Hb3,18 Kterým pak přisáhl, že nevejdú v odpočinutie jeho, jediné těm, ješto sú nevěřící byli? Hb3,19 I vidíme, že sú nemohli vjíti v odpočinutie pro nevěřenie.
IIII.
Hb4,1 Protož bojme se, bratřie, abychom snad opustiece zaslíbenie vjitie v odpočinutie jeho nebyl někto z nás počten, ješto by tam nevšel. Hb4,2 Neb i nám zvěstováno jest jako i jim, ale neprospěla jim řeč slyšenie, nepřimiešena vieře z toho, což sú slyšeli. Hb4,3 Protož vejdem v odpočinutie, kteříž sme věřili, jakož jest řekl: „Jakož přisáhl sem v hněvě mém, že nevejdu v odpočinutie mé.“ A zajisté když všickni skutkové od ustavenie tohoto světa byli dokonáni. Hb4,4 Řeklo jest písmo v jednom miestě o sedmém dni takto: „I odpočinul jest buoh dne sedmého ode všech skutkóv svých.“ Hb4,5 A v tomto opět: „Že nevejdú v odpočinutie mé.“ Hb4,6 Protož že zbývá některým vjíti v ně, a ti, jimž prvním zvěstováno jest, nevešli sú pro svú nedóvěru.Hb4,7 A opět pokládá den jeden, „dnes“, skrze Davida řka po tak dlúhém času, jakož svrchu pověděno jest: „Dnes ač hlas jeho uslyšíte, neroďte zatvrzovati srdcí vašich.“ Hb4,8 Neb by jim byl dal Jozue odpočinutie, nikdy by o jiném nemluvil potom v tomto dni. Hb4,9 A tak ostává odpočinutie lidu božiemu. Hb4,10 Neb ktož jest všel v jeho odpočinutie, také on odpočinul od skutkóv svých. Hb4,11 Protož pospěšmež vjíti v to odpočinutie, aby nižádný neupadl v týž příklad nedóvěry. Hb4,12 Neb živá jest řeč božie a mocná a prochodivějšie všelikého meče s obú stranú ostrého a dosahují až do rozdělenie duše také do spojenie i mozkuov a rozeznávajíci myšlenie i mysli srdce. Hb4,13 A nenie nižádné stvořenie nevídajície před opatřením jeho. Ale všecky věci nahé a otevřené sú očima jeho, k němuž nám řeč. Hb4,14 Protož majíce biskupa velikého, jenž proskočil nebesa Ježíše, syna božieho, držmež naděje našie vyznánie. Hb4,15 Neb nemáme biskupa, jenž by se nemohl slitovati nad našimi nemocmi, ale pokušeného ve všem kromě hřiecha podlé podobenstvie. Hb4,16 Protož přistupmež s doúfaním k stolici milosti jeho, abychom milosrdenstvie došli a milost nalezli v pomoci potřebné.
V.
Hb5,1 Každý zajisté biskup z lidí přijatý za lidi ustaven bývá v těch věcech, kteréž sú bohu, aby obětoval bohu dary a oběti za hřiechy,
