koni, ale s koně sedna, bohu ke cti, že slibuje pod věrú a pode ctí, dokudž jest živ, ta ustanovení ciesaře Karla držeti úplně a docela a měst i hraduov, jenž slušejí k Koruně českého královstvie, úplně chovati a jich neutracovati. A když před nimi přisiehne, tehdy jej mají přijíti za svého pána a jemu slíbiti poslušenstvie a vieru a s ním vesele do města jeti, zpievajíce na znamenie pokoje a opravy jim i vší zemi české.
O přísaze, když krále korunují
Kteréž věci jsú k spasení a k obecnému dobrému ustavení, ty mají zjevny býti vší obci, aby věrní naši poznali, kterak snažně a pilně úmysl náš žádá obecné dobré zjednati v našem českém království. A protož naší mocí a zjednániem ustavujem, když by koli v časiech budúcích a kolikrát koli osviecený pán král české země měl korunován býti, jakož jest obyčej, aby to bylo zjevno, a dřieve, nežli by na jeho hlavu koruna byla vstavena rukama posvěcenýma kněze arcibiskupa pražského, kerýž tu chvíli bude, anebo když by kostel pražský a stolice arcibiskupova v tu chvíli prázdná byla, ale jiného preláta, kterýž by byl k tomu zvolen, tehdy má král zjevnú přísahu učiniti, aby neodlučoval hraduov a práv i všeho obyčeje ustaveného, jakož v našem ustavení dřieve popsáno, aby obecné dobré v pamět všem dobrým vešlo.
A protož přikazujem, aby to ustavení k věčnosti v české zemi bylo zachováno, aby na každý rok před obcí v Praze v suché dni adventnie, ješto bývají před Vánoci, bylo čteno slovo od slova hlasem velikým k slyšení královskému, kniežat, i prelátuov, pánuov, šlechticuov i jiných zemanuov královstvie našeho slovy českými od piesařuov zemských pod pokutú zbavení toho piesařstvie a cti a viery odsúzení, když by kto zameškal svým nedbániem aneb kterým úkladem, že by nebylo tak úplně a s rozumem čteno, jakož slušie.
Které dědiny muož král vrátiti
Ustavujem, aby moc královská byla svobodna svých práv i svého panstvie, aby dědiny kteréžkolivěk do královy komory připadnú nebo mají z práva připadnúti, leč buďte manské, leč šlechtičie, vladyčie nebo městcké nebo kteréž by on sám kúpil a již jich svoboden byl, ty všecky pospolně nebo rozdílně muož svobodně dáti nebo prodati, komuž chce, vedlé své vuole, tak jakož slušie na svobodu královskú, aby ničímž nebyl vinen. Tak jakož nad vinnými jest pomsta, takéž dobrým jest svoboda k dobrému i zlým.
O prošení listuov u krále na zbožie
Žádost našeho ustavení tomu chce, aby všecka závist a zlost potuchla, aby naši věrní
