Ohavné žalobě od našich věrných častokrát slyšíce, že lotrové, zlodějové, zběhové a lúpežníci v našem českém království od dávných časuov rozmohli jsú se byli, ale z boží pomocí již jsme jich diel shladili pomstú meče a provazu. Avšak nemohúce všeho vyčistiti ještě slyšíme, že někteří zlí a zúfalí jsú v našem českém království, ješto dobré lidi netoliko lúpí, berúce jich sbožie, ale jímají je a sázejí v rozličné vazby, aby je šacovali a mučili pro peníze. A oni pro velikú núzi od nich se vyrukují a slibují pod věrú a pode ctí, aby jim určené peníze dali, nebo se zase postavili v jich vazbu a v mučení. A tak mnoho dobrých, jedni pro bázen, druzí pro svú sprostnost své sliby plnie těm zlým lidem.
A protož chtiece a žádajíce svým věrným pokoj v našem českém království zjednati, tiemto ustavením zapoviedáme věčně, aby těch slibuov žádný neplnil, neb ty sliby umořujem, aby moci neměly žádné. A nad to, aby lepšie jistota toho byla, ustavujem a přičiňujeme, když by kto těm zlým lidem a lotruom přes tuto zápověd plnil a což by jim dal, aby tolikéž do královské komory propadl, neb to slušie, když kto obranú dobrú zhrdá a sám se škody dopúštie, aby měl dvojí pomstu pro své nedbánie, a na těch zlých lúpežníciech aby byla pomsta podlé jich zaslúžení, jakož jest ustaveno v našem českém království od dávných časuov.
O hře kostečné
Chvála a čest každého kniežete nahoru roste, ktož své poddané lidi k dobrým obyčejóm připravuje, aby netratili zbožie přirozeného. I co jest na kniežeti duostojnějšieho, než aby svój lid k dobrému vedl a pokoj jemu činil. A protož my Karel zajisto vědúce, že v našem českém království od dávna děje se zlý obyčej na škodu mnohých našich věrných, totiž v kostky hranie, jenž sobě mají za kratochvíl, ano psota a škoda jim i jich věrné čeledi z toho pocházie. A protož tiemto ustaveniem věčně zapoviedáme, aby nižádný člověk v žádném kraji našeho královstvie v kostky ani v žádnú hru přílišně a škodně nehrál, na žádný dluh ani na které rukojemstvie neb na své dědičstvie sliby žádnými se nezavazuje, pod pokutú ztracení tolikéž do komory našie.
O přepuštění hry kostečné až do kopy hotové
My Karel ciesař svobodně odpouštieme každému v našem českém království, ktož by chtěl hráti v kostky pro kratochvíl, aby hrál o hotové peníze až do kopy grošuov odečtených a nic viece. A ktož by neměl hotových,
