nedbánie, a na těch zlých lúpežníciech aby byla pomsta podlé jich zaslúžení, jakož jest ustaveno v našem českém království od dávných časuov.
O hře kostečné
Chvála a čest každého kniežete nahoru roste, ktož své poddané lidi k dobrým obyčejóm připravuje, aby netratili zbožie přirozeného. I co jest na kniežeti duostojnějšieho, než aby svój lid k dobrému vedl a pokoj jemu činil. A protož my Karel zajisto vědúce, že v našem českém království od dávna děje se zlý obyčej na škodu mnohých našich věrných, totiž v kostky hranie, jenž sobě mají za kratochvíl, ano psota a škoda jim i jich věrné čeledi z toho pocházie. A protož tiemto ustaveniem věčně zapoviedáme, aby nižádný člověk v žádném kraji našeho královstvie v kostky ani v žádnú hru přílišně a škodně nehrál, na žádný dluh ani na které rukojemstvie neb na své dědičstvie sliby žádnými se nezavazuje, pod pokutú ztracení tolikéž do komory našie.
O přepuštění hry kostečné až do kopy hotové
My Karel ciesař svobodně odpouštieme každému v našem českém království, ktož by chtěl hráti v kostky pro kratochvíl, aby hrál o hotové peníze až do kopy grošuov odečtených a nic viece. A ktož by neměl hotových, aby jeden druhému nepójčil na hru ani jeden z druhým hrál na dluh. A ktož by toto ustavení porušil pójčije druhému, aby byl bez toho, což pójčí, a do našie komory aby propadl tolikéž. A ten, ktož by se dlužil na hru, aby také propadl tolikéž do komory našie a k tomu aby neoplatil přes kopu nic viece.
O vzdávanie dědin
Našich věrných zbožie a dědiny i práva ustavena a našemu královstvie a panstvie poddána, ješto jsú v mezech našeho královstvie vzplozena v kteréž koli straně blízko nebo daleko. Toho jest práva jistota, že jsú ke cti královské a k obecnému dobrému vysazena a zplozena pro příhodu časuov budúcích k obraně a k bezpečenstvie, aby služby a pomoci našie královské komoře z těch dědin rostly a šly a nikdy nezahynuly.
A protož tiemto ustaveniem zapoviedáme, aby žádný náš zemenín, kteréhož koli byl by řádu, buď šlechtic neb vladyka nebo panoše služebný, nemohl dáti ani směniti svých dědin v ruce člověka mrtvého, ješto by služby královské i jiný řád zemský pro to vzdánie Koruně české hynuly a hynul. A pakli by kto mimo toto ustavenie své dědiny komu dal, aby ihned ty dědiny z práva plnú mocí spadly na krále.
O šibalstvu
Našeho královstvie láska a milost, ješto
