jmenováni, ješto byli zjednáni a vládli od toho krále, aby slíbili pánuom i vší obci české, že nemají žádnému těch hraduov a svého vladařstvie postúpiti pod zbavením viery i cti, jehož by nový král byl přivolán k České koruně a přísahu učinil na svatém čtení, aby byl obránce obce české země a neutracoval měst a hraduov svrchu psaných a ustavenie práva svrchu jmenovaných aby neproměňoval, dokudž jest živ, mimo toto, což jest Karel ciesař ustavil a potvrdil.
O povýšení čtyř měst královských
Poctivá a výborná města našeho královstvie českého Praha, Vratislav, Budyšín a Hora našé Velebnosti najmilejšie. Tak jakož ta města v našem království jsú větčie a v rozumu nad jiná města povýšena pro počestnost, ješto se děje všem lidem i našemu duostojenstvie ke cti a vší obci ku pokoji v těch městech, protož nad jiná města jich povyšujem tiemto ustaveniem, že když by nový král byl k Čechám přivolán a do tohoto kterého města přijel před korunováním nebo po korunování prvním příjezdem, aby měšťané toho města počestně proti němu vyšli na znamení viery poslušenstvie, klíče měscké jemu nesúce.
A dříve, nežli by on klíče od nich přijal a než by do města vjel, má přísahu učiniti, na svatém čtení dva prsty polože, nesedě na koni, ale s koně sedna, bohu ke cti, že slibuje pod věrú a pode ctí, dokudž jest živ, ta ustanovení ciesaře Karla držeti úplně a docela a měst i hraduov, jenž slušejí k Koruně českého královstvie, úplně chovati a jich neutracovati. A když před nimi přisiehne, tehdy jej mají přijíti za svého pána a jemu slíbiti poslušenstvie a vieru a s ním vesele do města jeti, zpievajíce na znamenie pokoje a opravy jim i vší zemi české.
O přísaze, když krále korunují
Kteréž věci jsú k spasení a k obecnému dobrému ustavení, ty mají zjevny býti vší obci, aby věrní naši poznali, kterak snažně a pilně úmysl náš žádá obecné dobré zjednati v našem českém království. A protož naší mocí a zjednániem ustavujem, když by koli v časiech budúcích a kolikrát koli osviecený pán král české země měl korunován býti, jakož jest obyčej, aby to bylo zjevno, a dřieve, nežli by na jeho hlavu koruna byla vstavena rukama posvěcenýma kněze arcibiskupa pražského, kerýž tu chvíli bude, anebo když by kostel pražský a stolice arcibiskupova v tu chvíli prázdná byla, ale jiného preláta, kterýž by byl k tomu zvolen, tehdy má král zjevnú přísahu učiniti, aby neodlučoval hraduov a práv i všeho obyčeje ustaveného, jakož v našem ustavení dřieve popsáno, aby obecné dobré v pamět
