umenšení v žádném kraji, leč buď od meze královské komory, leč buď od meze jiných kniežat neb šlechticuov, vladyk neb měst a nebo jiných kterýchž koli osob, ješto k české zemi příslušejí, a zvláště duostojenstvie a svobody královské aby bránil, práv a hraduov i všie obce české, jakož v prvniem našem ustavení jest popsáno.
A to dvoje ustavení přikazujem, aby bylo čteno na každé léto v Praze na hradě v suché dny přede vší obcí.
O úředníciech královských
O duostojenství větčm a v úřadech větčích bývá větčie nesnáze, a protož slušie s rozmyslem a z dobrú pamětí každému úředníku ustaviti, nežli by bez rozmysla ustavě v tesknosti a v škodu přijda i hledal k tomu pomoci nebo prosil. A protož s dobrým rozmyslem přikazujem a ustavujem, aby najvyšší komorník, najvyšší sudí a najvyšší písař zemský, kteříž mají od krále usazeni býti, i jiní menší úředníci, komorníci, súdce a písařové, ješto těch tří najvyššiech úředníkóv posazeni bývají ve všech krajích královstvie našeho českého, nikdy nižádný nebyl k úřadu potvrzen do života ani do kterého času určeného, než aby mohl král proměniti, když by se který nehodil.
Pakli by kto byl tak svévolný a smělý, že by kdy který úřad z těch tří úřaduov vyprosil na králi nebo trhem neb zástavú obdržal přes tuto zápověd k věčnosti neb pod léta, tehdy to vyprošení neb kúpení nemá žádné moci mieti ani bude moci krále upomínati z toho žádnými listy ani žádným slibem.
A též ustavujem i přikazujem všem úředníkóm těch tří úřaduov v kraji plzenském, ač jsú nepoddáni v žádnú porobu, než v svobobě jsú vysazeni. Takéž úplně přikazujem v kraji vratislavském a v margrabství budyšínském. A proč bychom toho ustavení ve všech krajích a zemiech našich nepotvrdili ku obecniemu dobrému, to v své moci zuostavujem, abychom ktož by to přestúpil, mohli je kázati z toho s dobrým rozmyslem.
Tehdy pokojně živi budeme, když stav našich věrných v pokoji uzříme. A protož k věčnosti ustavujem v našem českém království, aby purkrabie našich hraduov na hradiech našich k spravedlnosti nikdy neměli stvrzeni býti do života ani do času určeného, než aby je král mohl proměniti podlé své vuole. A pakli by kto přes toto ustavení na králi které vladařství uprosil nebo na to listuov požádal, aby byl viery a cti odsúzen a toho uprošení věčně byl prázden. A toto ustavení má ostati k věčnosti. A když krále budúcieho budú korunovati, má přísahu učiniti přede vší obcí, aby to ustavenie
