Nebo biechu dali biskupové a zákonníci přikázanie, že ktož by poznal, kde by byl, aby ukázal, aby ho popadli.
[Dvanádctá]text doplněný editorem[344]Dvanádctá] v rkp. nečitelné
J12,1 Tehdy Ježíš před šesti dni velikonoci přijide do Betanie, kdež jest byl Lazar umřel, jehož jest Ježíš vzkřiesil. J12,2 I učinichu jemu tu večeři a Marta slúžieše, ale Lazar jeden bieše z sedících s ním za stolem. J12,3 Tehdy Maria vzala jest libru masti drahé z pravého narda i zmazala nohy Ježíšovy a utře vlasy svými nohy jeho. A dóm naplněn jest z vóně té masti. J12,4 Tehdy vece jeden z učedlníkóv jeho, Jidáš Škariotóv, jenž mějieše zraditi ho: J12,5 „Proč ta mast nenie prodána za třidceti peněz a nenie dáno nuzným?“ J12,6 A to jest řekl ne proto, [že]text doplněný editorem[346]že] quia lat. o nuzných příslušieše jemu, ale že zloděj bieše a miešky maje a ty věci, kteréž jim posieláchu, nosieše. J12,7 Tehdy vece Ježíš: „Nechte jie, ať ke dni pohřebu mého zachová ji. J12,8 Neb chudé vždycky máte z sebú, ale mne ne vždy mieti budete.“ J12,9 Tehdy pozna zástup mnohý z Židóv, že tu jest, i přijidechu netoliko pro Ježíše, ale aby Lazara viděli, jehož byl z mrtvých zkřiesil.
J12,10 Tehdy mysléchu kniežata kněžská, aby i Lazara zabili, J12,11 neb mnozí z Židóv proň odcháziechu a věřiechu v Ježíše. J12,12 Pak nazajtřie mnozí zástupové, jenž se biechu sebrali ke dni slavnému, když uslyšechu, že Ježíš jde do Jeruzaléma, J12,13 vzěchu ratolesti palmové i vyjidechu v cestu jemu a voláchu: „Spas ny, požehnaný, jenž jest přišel ve jméno božie, král izrahelský!“ J12,14 I naleze Ježíš oslátko [a]text doplněný editorem[349]a] et lat. vsěde na ně, jakož psáno jest: J12,15 Neroď se báti, dcero sionská, aj, král tvój jde tobě, sedě na oslátku. J12,16 Toho sú nepoznali učedlníci jeho sprvu, ale když jest oslaven Ježíš, tehdy sú se rozpomanuli učedlníci jeho, že to bieše psáno o něm a to sú učinili jemu. J12,17 Protož svědečstvie vydáváše zástup, jenž bieše s ním, když byl Lazara povolal [z hrobu]text doplněný editorem[353]z hrobu] de monumento lat. a zkřiesil jej z mrtvých. J12,18 Protož i v cestu vyšel jest zástup, neb slyšiechu ho, že by ten div učinil. J12,19 Tehdy zákonníci řekli sú sami k sobě: „Vidíte, že nic neprospieváme? Aj, vešken svět po něm odšel.“
J12,20 I biechu někteří pohané z těch, ješto biechu vstúpili, aby se modlili v den sváteční. J12,21 Protož ti přistúpili k Filipovi, jenž bieše ot Bethsaidy galilejské, i prosiechu řkúce: „Pane, chceme Ježíše viděti.“ J12,22 Přijide Filip a povědě Ondřejovi. Ondřej opět a Filip pověděšta Ježíšovi. J12,23 A Ježíš odpovědě jim řka: „Přicházie hodina, aby byl oslaven syn člověka. J12,24 Věrně, věrně pravi vám, ač zrno obilné, padna v zemi, neumře, J12,25 ono samo ostane. A pakli umře, mnoho užitka přinese. Kto miluje duši svú, ztratí ji, a kto nenávidí duše své v tomto světě, k životu věčnému ostřiehá jie. J12,26 Ač kto mi slúží, mne následuj, a kdež já sem, tu i mój sluha bude. Ač mi kto slúžiti bude, poctí jeho otec mój. J12,27 Nynie duše má zamúcena jest. A co diem? Otče, spas mě z této hodiny? Ale proto sem přišel k této hodině. J12,28 Otče, oslav jméno tvé.“ Tehdy přijide hlas z nebe: „Oslavil sem a opět oslavím.“ J12,29 Tehdy zástup, jenž tu stáše a slyšieše, pravieše, že by se hřímota stala. Jiní praviechu: „Anjel jemu mluvil jest.“ J12,30 Odpovědě Ježíš a vece: „Ne pro mě tento hlas přišel jest, ale pro vás. J12,31 Nynie súd jest světa, nynie knieže tohoto světa bude vyvrženo ven. J12,32 A já, když budu povýšen od země, všecky věci přitáhnu k sobě.“ J12,33 (A to pravieše znamenaje, kterú by smrtí měl umřieti.)
J12,34 Odpovědě jemu zástup: „My smy slyšeli z zákona, že Kristus zóstává na věky, a kterak ty dieš: Musí povýšen býti syn člověka? Který jest to syn člověka?“ J12,35 Tehdy vece jim Ježíš: „Ještě malé světlo jest v vás. Choďte, doniž světlo máte, aby vás tmy nezachvátily. A ktož chodí ve tmách, nevie, kam jde. J12,36 Když světlost máte, věřte v světlost, abyšte synové světlosti byli.“ To jest mluvil Ježíš i odjide a skry se od nich.
J12,37 A když jest tak mnohá znamenie učinil před nimi, nevěřili sú v něho, J12,38 aby se řeč proroka Izaiáše naplnila, kterúž jest řekl: Pane, kto uvěři slyšení našemu a rámě pána komu zjeveno
