A neslyšely sú jich ovce. J10,9 Já sem dveře. Skrze mě ač kto vejde, spasen bude a vejde a výde a pastvu nalezne. J10,10 Zloděj nepřicházie, jediné aby kradl a mordoval a utrácel. Já sem přišel, aby život měli a hojnějie měli. J10,11 Já sem pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svú dává za ovce [své]text doplněný editorem[300]své] suis lat.. J10,12 Ale nájemník, a jenž nenie pravý pastýř, jehož nejsú ovce vlastnie, vidí vlka, an se béře, i opúštie ovce a utieká a vlk lapá a rozptyluje ovce. J10,13 Ale nájemník utieká, neb nájemník jest a nepříslušie k němu o ovcích. J10,14 Já sem pastýř dobrý a poznávám ovce mé a poznávají mě mé. J10,15 Jakož zná mě otec, i já znám otce a duši svú kladu za ovce mé. J10,16 A jiné ovce mám, ješto nejsú z tohoto ovčince, i ty musím přivésti. A hlas mój uslyšie i bude jeden ovčinec a jeden pastýř. J10,17 Proto otec mój mě miluje, že já pokládám duši svú a opět ji přijmu. J10,18 Nižádný neotjímá jie ote mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Moc mám položiti duši svú a moc mám opět ji vzieti. To přikázanie přijal sem od otce mého.“

J10,19 Rozdvojenie opět stalo se jest mezi Židy pro ty řeči. J10,20 I praviechu mnozí z nich: „Diábla má a blázní, co ho poslúcháte?“ J10,21 Praviechu jiní: „Tato slova nejsú diábla majícieho. Zdali diábelstvie móž slepých oči odvierati?“

J10,22 Pak stalo se jest posviecenie v Jeruzalémě a zima bieše. J10,23 I chodieše Ježíš v chrámě, v sienci Šalomúnově. J10,24 Tehdy ostúpichu ho Židé a vecechu jemu: „Dokud duši naši držíš? Jsi li [ty]text doplněný editorem[308]ty] tu lat. Kristus, pověz nám zjevně!“ J10,25 Odpovědě jim Ježíš: „Mluvím vám, a nevěříte. Skutky, kteréž já činím ve jméno otce mého, ty svědečstvie vydávají o mně, J10,26 ale vy nevěříte, neb nejste z ovcí mých. J10,27 Ovce mé hlas mój slyšie a já znám je a následují mne J10,28 a já život věčný dávám jim a nezahynú na věky a nevytrhne jich žádný z ruky mé. J10,29 Otec mój co mi jest dal, větčie jest nade všecko a žádný nemóž vytrhnúti z rukú otce mého. J10,30 Já a otec jedno smy.“

J10,31 Zdvižechukamenie Židé, aby jej kamenovali. J10,32 Odpovědě Ježíš jim: „Mnoho dobrých skutkóv ukázal sem vám z otce mého. Pro kterýž skutek mě kamenujete?“ J10,33 Odpověděchu Židé jemu: „Z dobrého skutku nekamenujem tebe, ale z porúhanie, a že ty člověk sa, činíš se bohem.“ J10,34 Odpovědě jim Ježíš: „Však psáno jest v zákoně vašem, že já sem řekl: Bohové ste. J10,35 Poňavadž ty řekl jest bohy, k komužto řeč božie stala se jest – a nemóž se rušiti písmo –, J10,36 jehož jest otec posvětil a poslal na svět, vy díte, že se porúhám, že sem řekl: Syn boží sem? J10,37 Nečiním li skutkóv otce mého, neroďte mi věřiti. J10,38 Pakli činím, a ač mi nechcete věřiti, skutkóm věřte, abyšte poznali a věřili, že otec ve mně jest a já v otci.“ J10,39 Protož hledáchu ho popadnúti, i vyjide z rukú jich. J10,40 I odjide opět za Jordán na to miesto, kdež bieše Jan křtě najprvé, i osta tu. J10,41 A mnozí přijidechu [k němu]text doplněný editorem[314]k němu] ad eum lat. a praviechu, že Jan zajisté neučinil nižádného znamenie. J10,42 A všecky věci, kteréž kolivěk řekl jest [Jan]text doplněný editorem[315]Jan] Ioannes lat. o tomto, pravé biechu. A mnozí věřiechu v něho.

Kapitola XI.

J11,1 A bieše jeden neduživý jménem Lazar z Betanie, z kaštelu Marie a Marty, sestry jeho. J11,2 (A Maria bieše ta, kteráž jest zmazala pána mastí a zetřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar nemáháše.) J11,3 Protož poslaly sú k němu sestry jeho řkúce: „Pane, aj, jehož ty miluješ, nemáhá.“ J11,4 A uslyšav Ježíš, vece jim: „Nemoc ta nenie k smrti, ale pro chválu boží, aby byl chválen [syn boží skrze ni]text doplněný editorem[318]syn boží skrze ni] Filius Dei per eam lat.. J11,5 I milováše Ježíš Martu a sestru jejie Mariji a Lazara. J11,6 Protož jakž uslyše, že nemáháše, tehdy zajisté osta na témž miestě dva dni. J11,7 Pak potom vece učedlníkóm svým: „Poďme opět do Židovstva.“ J11,8 Řkú jemu učedlníci: „Mistře, nynie hledáchu tě Židé ukamenovati, a opět jdeš tam?“ J11,9 Odpovědě Ježíš: „Však XII jest hodin přes den. Ač kto chodí ve dne, neurazí se, neb světlost tohoto světa vidí. J11,10 Ale bude li choditi v noci, urazí se, neb světlost nenie v něm.“ J11,11 To vece a potom řekl jest jim: „Lazar, přietel náš, spí, ale jdu, abych ho