[425v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceNebo biechu dali biskupové a zákonníci přikázanie, že ktož by poznal, kde by byl, aby ukázal, aby ho popadli.
[Dvanádctá]text doplněný editorem[344]Dvanádctá] v rkp. nečitelné
J12,1 Tehdy Ježíš před šesti dni velikonoci přijide do Betanie, kdež jest byl Lazar umřel, jehož jest Ježíš vzkřiesil. J12,2 I učinichu jemu tu večeři a Marta slúžieše, ale Lazar jeden bieše z sedících s ním za stolem. J12,3 Tehdy Maria vzala jest libru masti drahé z pravého narda i zmazala nohy Ježíšovy a utře vlasy svými nohy jeho. A dóm naplněn jest z vóně té masti. J12,4 Tehdy vece jeden z učedlníkóv jeho, Jidáš Škariotóv, jenž mějieše zraditi ho: J12,5 „Proč ta mast nenie prodána za třidceti[345]třidceti] trecentis lat., tregentis var. peněz a nenie dáno nuzným?“ J12,6 A to jest řekl ne proto, [že]text doplněný editorem[346]že] quia lat. o nuzných příslušieše jemu, ale že zloděj bieše a miešky maje a ty věci, kteréž jim posieláchu, nosieše. J12,7 Tehdy vece Ježíš: „Nechte jie, ať ke dni pohřebu mého zachová ji. J12,8 Neb chudé vždycky máte z sebú, ale mne ne vždy mieti budete.“ J12,9 Tehdy pozna zástup mnohý z Židóv, že tu jest, i přijidechu netoliko pro Ježíše, ale aby Lazara viděli, jehož byl z mrtvých zkřiesil.
J12,10 Tehdy mysléchu kniežata kněžská, aby i Lazara zabili, J12,11 neb mnozí z Židóv proň odcháziechu a věřiechu v Ježíše. J12,12 Pak nazajtřie mnozí zástupové[347]mnozí zástupové] turba multa lat., turbae multae var., jenž se biechu sebrali[348]se biechu sebrali] venerat lat., venerant var. ke dni slavnému, když uslyšechu, že Ježíš jde do Jeruzaléma, J12,13 vzěchu ratolesti palmové i vyjidechu v cestu jemu a voláchu: „Spas ny, požehnaný, jenž jest přišel ve jméno božie, král izrahelský!“ J12,14 I naleze Ježíš oslátko [a]text doplněný editorem[349]a] et lat. vsěde na ně, jakož psáno jest: J12,15 Neroď se báti, dcero sionská, aj, král tvój jde tobě[350]tobě] navíc oproti lat., + tibi var., sedě na oslátku[351]oslátku] pullum asinae lat.. J12,16 Toho sú nepoznali učedlníci jeho sprvu, ale když jest oslaven Ježíš, tehdy sú se rozpomanuli učedlníci jeho[352]učedlníci jeho] navíc oproti lat., že to bieše psáno o něm a to sú učinili jemu. J12,17 Protož svědečstvie vydáváše zástup, jenž bieše s ním, když byl Lazara povolal [z hrobu]text doplněný editorem[353]z hrobu] de monumento lat. a zkřiesil jej z mrtvých. J12,18 Protož i v cestu vyšel jest zástup, neb slyšiechu ho[354]ho] navíc oproti lat., + eum var., že by ten div učinil. J12,19 Tehdy zákonníci řekli sú sami [b]označení sloupcek sobě: „Vidíte, že nic neprospieváme? Aj, vešken svět po něm odšel.“
J12,20 I biechu někteří pohané z těch, ješto biechu vstúpili, aby se modlili v den sváteční. J12,21 Protož ti přistúpili k Filipovi, jenž bieše ot Bethsaidy galilejské, i prosiechu[355]prosiechu] + eum lat. řkúce: „Pane, chceme Ježíše viděti.“ J12,22 Přijide Filip a povědě[356]povědě] dicit lat., dixit var. Ondřejovi. Ondřej opět a Filip pověděšta Ježíšovi. J12,23 A Ježíš odpovědě jim řka: „Přicházie hodina, aby byl oslaven syn člověka. J12,24 Věrně, věrně pravi vám, ač zrno obilné, padna v zemi, neumře, J12,25 ono samo ostane. A pakli umře, mnoho užitka přinese. Kto miluje duši svú, ztratí ji, a kto nenávidí duše své v tomto světě, k životu věčnému ostřiehá jie. J12,26 Ač kto mi slúží, mne následuj, a kdež já sem, tu i mój sluha bude. Ač mi kto slúžiti bude, poctí jeho otec mój. J12,27 Nynie duše má zamúcena jest. A co diem? Otče, spas mě z této hodiny? Ale proto sem přišel k této hodině. J12,28 Otče, oslav jméno tvé.“ Tehdy přijide hlas z nebe[357]nebe] + Et lat.: „Oslavil sem a opět oslavím.“ J12,29 Tehdy zástup, jenž tu[358]tu] navíc oproti lat. stáše a slyšieše, pravieše, že by se hřímota stala. Jiní praviechu: „Anjel jemu mluvil jest.“ J12,30 Odpovědě Ježíš a vece: „Ne pro mě tento hlas přišel jest, ale pro vás. J12,31 Nynie súd jest světa, nynie knieže tohoto světa bude vyvrženo ven. J12,32 A já, když budu povýšen od země, všecky věci přitáhnu k sobě.“ J12,33 (A to pravieše znamenaje, kterú by smrtí měl umřieti.)
J12,34 Odpovědě jemu zástup: „My smy slyšeli z zákona, že Kristus zóstává na věky, a kterak ty dieš: Musí povýšen býti syn člověka? Který jest to syn člověka?“ J12,35 Tehdy vece jim Ježíš: „Ještě malé světlo[359]malé světlo] modicum, lumen lat. jest v vás. Choďte, doniž světlo máte, aby vás tmy nezachvátily. A ktož chodí ve tmách, nevie, kam jde. J12,36 Když světlost máte, věřte v světlost, abyšte synové světlosti byli.“ To jest mluvil Ježíš i odjide a skry se od nich.
J12,37 A když jest tak mnohá znamenie učinil před nimi, nevěřili sú v něho, J12,38 aby se řeč proroka Izaiáše naplnila, kterúž jest řekl: Pane, kto uvěři slyšení našemu a rámě pána komu zjeveno
