řekl jest Ježíš: „Nynie oslaven jest syn člověka a buoh oslaven jest v něm. J13,32 Poňavadž buoh oslaven jest v něm, i buoh oslavil jest ho v sobě samém a inhed oslaví jej. J13,33 Synáčkové, ještě málo sem s vámi. A hledati budete mne. A jakož sem Židóm řekl: Kam já jdu, vy nemóžete přijíti, i vám pravi nynie. J13,34 Přikázanie nové dávám vám, abyšte se spolu milovali; jakož sem miloval vás, abyšte i vy milovali se spolu. J13,35 V tomť poznají všickni, že učedlníci moji ste, budete li mieti milovánie vespolek.“

J13,36 Vece jemu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Odpovědě Ježíš: „Kam já jdu, nemóžete mne nynie následovati, ale potom budeš následovati.“ J13,37 Vece jemu Petr: „Proč tebe nynie nemohu následovati? Duši mú za tě položím.“ J13,38 Odpovědě jemu Ježíš: „Duši svú za mě položíš? Věrně, věrně pravi tobě, nezazpievá kokot, až mne třikrát zapříš.“

Kapitola čtrnádctá

J14,1 I vece učedlníkóm svým: „Nemuť se srdce vaše ani se strachuj. Věříte li v boha, i v mě věřte. J14,2 V domu otce mého přiebytkové mnozí sú. By to méně bylo, pověděl bych vám, že jdu připraviti vám miesto. J14,3 [A odejdu li a připravím vám miesto]text doplněný editorem[397]A odejdu li a připravím vám miesto] Et si abiero, et praeparavero vobis locum lat. (homoiot.), opět přídu a přímu vás sám k sobě, aby kdež sem já, i vy byli. J14,4 [A]text doplněný editorem[399]A] Et lat. kam já jdu, viete i cestu viete.“ J14,5 Vece jemu Tomáš: „Pane, nevieme, kam jdeš, a kterak móžem [cestu]text doplněný editorem[401]cestu] viam lat. věděti?“ J14,6 Vece jemu Ježíš: „Já sem pravda, cesta a život. Žádný nepřicházie k otci, jediné skrze mě. J14,7 Byšte byli poznali mě, i otce mého jistě byli byšte poznali. A potom poznáte jej, [a viděli ste jej]text doplněný editorem[404]a viděli ste jej] et vidistis eum lat. (homoiot.).“ J14,8 Vece jemu Filip: „Pane, ukaž nám otce, a dosti jest nám.“ J14,9 Vece jemu Ježíš: „Tak dlúhý čas sem s vámi, a nepoznali ste mne? Filipe, kto vidí mě, vidí i otce mého. Kterak ty dieš: Ukaž nám otce? J14,10 Nevěříš, že já v otci a otec ve mně jest? Slova, která sem mluvil vám, sám od sebe nemluvím, ale otec ve mně přebývaje, ten činí skutky. J14,11 Nevěříš, že já v otci a otec ve mně jest? J14,12 Aspoň pro ty skutky věřte. Věrně, věrně pravi vám, kto věří v mě, skutky, které já činím, i on bude činiti, a větčie těch činiti bude, neb já jdu k otci. J14,13 A co kolivěk budete prositi ve jméno mé, toť učiním, aby byl oslaven otec v synu. J14,14 Ač co poprosíte ve jméno mé, toť učiním.“

J14,15 „Milujete li mě, přikázanie má zachovávajte. J14,16 A já budu prositi otce a jiného utěšitele dá vám, aby ostal s vámi na věky, J14,17 ducha pravdy, jehož svět nemóž přijieti, neb nevidí ho ani zná ho. Ale vy poznáte jeho, neb v vás bude přebývati a v vás bude. J14,18 Neostaviť vás sirotkóv, příduť k vám. J14,19 Ještě maličko a svět mne již neuzří, ale vy uzříte mě, že já sem živ i vy živi budete. J14,20 V tomto dni vy poznáte, že já sem v otci mém a vy ve mně a já v vás. J14,21 Ktož má přikázanie má a zachovává je, tenť jest, jenž miluje mě. A kto miluje mě, milován bude od otce mého [a já milovati budu jej a oznámím jemu mě samému]text doplněný editorem[416]a já milovati budu jej a oznámím jemu mě samému] et ego diligam eum, et manifestabo ei meipsum lat. (homoiot.).“ J14,22 Vece jemu Judas, ne onen Škariota: „Pane, co se jest stalo, že nám oznámíš se samého, a ne světu?“ J14,23 Odpovědě Ježíš a vece jemu: „Ač kto miluje mě, řeč mú zachovává a otec mój bude ho milovati a k němu přídeme a přiebytek u něho učinímy. J14,24 Kto nemiluje mne, řečí mých nezachovává. A řeč, kterú ste slyšeli, nenie má, ale toho, jenž mě jest poslal, otce. J14,25 To sem mluvil vám, u vás přebývaje. J14,26 Ale utěšitel duch svatý, jehož pošle otec ve jméno mé, tenť vás naučí všem věcem a zjeví vám všecky věci, které kolivěk budú vám praveny.“

J14,27 „Pokoj ostavuji vám, pokoj mój dávám vám. Ne jakožto svět dává, já dávám vám. Nemuť se srdce vaše ani se strachuj. J14,28 Slyšeli ste, že já sem vám pověděl: Jdu a přídu k vám. Byšte milovali mě, radovali byšte se zajisté, že k otci jdu, neb otec větčí mne jest. J14,29 A nynie pověděl sem vám, dřéve než se stane, abyšte když se stane, uvěřili. J14,30 Již nemnoho budu mluviti s vámi, neb přišlo jest knieže tohoto světa, a na mně nemá ničehož. J14,31 Ale aby poznal svět, že miluji otce, a jakož přikázanie dal mi otec, tak činím. Vstaňte, poďmy odtud.“

Patnádctá

J15,1 Já sem kořen vinny pravý a otec mój vinař jest. J15,2 Každú ratolest, jenž nenese ve mně ovoce, otejme ji, a každú,