světlost, neb biechu skutkové jich zlí. J3,20 Nebo každý, ješto zle činí, nenávidí světlosti a nepřichodí k světlu, aby nebyli tresktáni skutkové jeho. J3,21 Ale kto činí pravdu, přicházie k světlosti, aby se zjevili skutkové jeho, neb v bohu učiněni sú.“

J3,22 Potom přijide Ježíš a učedlníci jeho do židovské země a tu přebýváše s nimi křtě. J3,23 A bieše Jan křtě v Ennon podlé Salim, [nebo vody mnohé biechu tu, i přichodiechu a křtiechu se]text doplněný editorem[65]nebo vody mnohé biechu tu, i přichodiechu a křtiechu se] quia aquae multae erant illic, et veniebant et baptizabantur lat. (homoiot.). J3,24 Neb ještě Jan nebieše vsazen do žaláře. J3,25 A stala se jest otázka mezi učedlníky Janovými s Židy o očisťovánie. J3,26 I přišli k Janovi a řekli sú jemu: „Mistře, ten, ješto bieše s tebú za Jordánem, jemuž si svědecstvie vydal, aj, tenť křtí a všickni jdú k němu.“ J3,27 Odpovědě Jan a řekl: „Nemóž člověk přijieti ničehož, jediné bude li jemu dáno s nebe. J3,28 Vy sami svědečstvie mi vydáte, že sem řekl: Já nejsem Kristus, ale že sem poslán před ním. J3,29 Kto má chot, ženich jest, ale přietel ženichóv, jenž stojí a slyší ho, radostí se raduje pro hlas ženicha. Protož v tom jest radost má naplněna, J3,30 že on musí rósti, a já se menšiti. J3,31 Kto jest se svrchku přišel, nade všemi jest, kto z země jest, také o zemi mluví. A ktož jest s nebe přišel, nade všemi jest, J3,32 a což jest viděl a slyšal, to svědčí, a svědečstvie jeho nižádný nepřijímá. J3,33 Ale ktož přijme jeho svědečstvie, ten jest uznamenal, že buoh pravý jest. J3,34 Nebo kohož jest buoh poslal, slova božie mluví, neb ne pod mieru dává buoh ducha. J3,35 Otec miluje syna a všecko jest dal v ruce jeho. J3,36 Kto věří v syna, má život věčný, ale kto nevěří synu, neuzří života, a hněv boží zóstává na něm.“

Kapitola čtvrtá

J4,1 Protož když pozna Ježíš, že sú uslyšeli zákonníci, že Ježíš viece učedlníkóv činí a křtí nežli Jan J4,2 (ačkoli Ježíš nekřtieše, ale učedlníci jeho), J4,3 opusti Židovstvo a odjide opět do Galilee. J4,4 A musieše jíti skrze Samaří.

J4,5 Protož přijide do města samaritánského, ješto slove Sichar, podlé poplužie, kteréž jest dal Jakub synu svému Jozefovi. J4,6 A tu bieše studnice Jakubova. Tehdy Ježíš ustav na cestě, sedieše tak nad studnicí. A hodina bieše jakožto šestá. J4,7 Přijide žena z Samarie vážit vody. Vece jí Ježíš: „Daj mi vody.“ J4,8 (Neb učedlníci jeho biechu odešli do města, aby pokrmu kúpili.) J4,9 Tehdy vece jemu ta žena samaritánská: „[Kterak ty Žid jsa píti ote mne žádáš, jenž sem žena samaritánská?]text doplněný editorem[78]Kterak ty Žid jsa píti ote mne žádáš, jenž sem žena samaritánská?] Quomodo tu, Iudaeus cum sis, bibere a me poscis, quae sum mulier Samaritana? lat. (homoiot.)?“ Však Židé neobcují s Samaritány. J4,10 Odpovědě Ježíš a řekl jí: „By věděla dar boží, a kto jest, jenž die tobě: Daj mi píti, ty by snad požádala od něho a dal by tobě vodu živú.“ J4,11 Vece [jemu]text doplněný editorem[80]jemu] ei lat. žena: „Pane, aniž máš, v čem by navážil, a studnice hluboká jest, odkud tehdy máš vodu živú? J4,12 Zdali ty si větčí otce našeho Jakuba, jenž jest dal nám studnici tuto a sám z nie pil i synové jeho i dobytek jeho?“ J4,13 Odpovědě Ježíš a řekl jí: „Každý, ktož se napie z vody této, žiezniti bude opět, ale ktož se napie z vody, kterúž já dám jemu, J4,14 bude v něm studnice vody skáčície v život věčný.“ J4,15 Vece k němu žena: „Pane, daj mi té vody, abych nežieznila ani sem chodila vážit.“ J4,16 Vece jí Ježíš: „Jdi a zavolaj muže svého a přiď sem.“ J4,17 Odpovědě žena a vece: „Nemám muže.“ Vece jí Ježíš: „Dobře si řekla, že muže nemáš, J4,18 neb pět mužóv měla jsi a nynie, jehož máš, nenie muž tvój, to si právě řekla.“ J4,19 Vece jemu žena: „Pane, vizi, že ty si prorok. J4,20 Otcové naši na této hoře modlili sú se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest miesto, kdež se musí modliti.“ J4,21 Vece jí Ježíš: „Ženo, věř mi, že béře se hodina, že ani na této hoře, ani v Jeruzalémě budete se modliti otci. J4,22 Vy se modlíte, což neviete, my se modlíme, co vieme, nebo spasenie z Židóv jest. J4,23 Ale přicházie hodina, a již jest, když praví modlitebníci modliti se budú otci v duchu a v pravdě. Neb i otec takových hledá, jenž by se modlili jemu. J4,24 Duch jest buoh [a ti]text doplněný editorem[93]a ti] et eos lat., ješto se jemu modlé, v duchu a v pravdě mají se modliti.“ J4,25 Vece jemu žena: „Viem, že Mesiáš příde (jenž slove Kristus), protož když příde ten, zvěstuje nám všecky věci.“ J4,26 Vece jí Ježíš: „Jáť sem, jenž mluvím s tebú.“ J4,27 A inhed přišli sú učedlníci jeho i diviechu se, že s ženú mluvieše, však nižádný nevece: Co hledáš?, anebo: Co mluvíš s ní? J4,28 Tehda necha tu vědra svého žena i odjide do města a vece těm lidem: J4,29 „Poďte a ohlédajte člověka, jenž mi jest pověděl všecky věci, které sem činila. Zdali on jest Kristus?“