jest? J12,39 Proto nemožechu věřiti, neb jest opět řekl Izaiáš: J12,40 Oslepila jest zlost oči jich a zatvrdila srdce jich, aby neviděli očima a nerozuměli srdcem a neobrátili se, abych jich neuzdravil. J12,41 To jest řekl Izaiáš, když jest viděl slávu jeho i mluvil jest o něm.
J12,42 Ale však mnozí i z kniežat uvěřili sú v něho, ale pro zákonníky nevyznáváchu, aby [z ]text doplněný editorem[363]z] e lat.zboru nebyli vyvrženi, J12,43 neb sú milovali chválu lidskú viece než chválu boží. J12,44 Ale Ježíš zvola a vece: „Kto věří v mě, nevěří v mě, ale v toho, jenž mě jest poslal. J12,45 A kto vidí mě, vidí toho, jenž mě jest poslal. J12,46 Já světlost na svět sem přišel, aby každý, jenž v mě věří, ve tmách neostal. J12,47 Ač kto uslyší slova má a nebude ostřiehati, já nesúdím ho. Neb sem nepřišel, abych súdil svět, ale abych spasil svět. J12,48 Kto hrdá mnú a nepřijímá mých slov, máť, kto by jej súdil. Řeč, kterú sem mluvil, tať jej bude súditi v poslední den, J12,49 neb já sem od sebe nemluvil sám, ale jenž mě jest poslal, otec, onť mi jest přikázanie dal, co bych pravil a co bych mluvil. J12,50 A viem, že přikázanie jeho život pravý jest. Protož ty věci, kteréž já mluvím, jakož řekl mi otec, i tak mluvím.
[XIII.]text doplněný editorem
J13,1 Pak přede dnem svátečním velikonoci věda Ježíš, že přicházie hodina jeho, aby šel z tohoto světa k otci, když milováše své, kteříž biechu na světě, do skonánie miloval jest je. J13,2 A když by večeře připravena, když již diábel bieše pustil v srdce Jidášovo, aby ho zradil Judas Šimona Škariota, J13,3 věda, že všecky věci dal jemu otec v ruce a že jest od boha vyšel a k bohu jde, J13,4 vsta od večeře, složi rúcho své, a když vze prostěradlo, přepása se. J13,5 Potom pusti vodu v medenici i poče mýti nohy učedlníkóm a vytierati prostěradlem, jimž bieše přepásán. J13,6 Tehdy přijide k Šimonovi Petrovi. I vece jemu Petr: „Pane, ty mi myješ nohy?“ J13,7 Odpovědě Ježíš a vece jemu: „Co já činím, ty nevieš nynie, ale zvieš potom.“ J13,8 Vece jemu Petr: „Nebudeš mi mýti noh na věky!“ Odpovědě jemu Ježíš: „Nebudu li tebe mýti, nebudeš mieti dielu se mnú.“ J13,9 Vece jemu Šimon [Petr]text doplněný editorem[376]Petr] Petrus lat.: „Pane, netoliko nohy mé, alei ruce, i hlavu.“ J13,10 Vece jemu Ježíš: „Ktož jest umyt, nepotřebuje, jediné aby nohy umyl, ale jest vešken čist. A vy čisti ste, ale ne všickni.“ J13,11 Neb vědieše, kto by byl, jenž by ho zradil. Protož řekl jest: Nejste čisti všickni. J13,12 Tehdy když jest umyl nohy jich, vzal jest rúcho své, a když sedieše opět za stolem, řekl jest jim: „Viete li, co sem vám učinil? J13,13 Vy nazýváte mě mistře a pane, a dobře diete, jsem zajisté. J13,14 Protož poňavadž já myl sem nohy vaše, pán a mistr, i vy máte jeden druhému mýti nohy. J13,15 Neb příklad dal sem vám, abyšte jakož já činil sem vám, tak i vy [čiňte]text doplněný editorem[379]abyšte … <čiňte>] ut … faciatis lat.. J13,16 Věrně, věrně pravi vám, nenie sluha větčí pána svého ani apoštol větčí jest toho, jenž ho jest poslal. J13,17 Umiete li ty věci, blahoslavení budete, ač je činiti budete. J13,18 Ne o všech vás pravi. Já viem, které sem vyvolil, ale aby se naplnilo písmo: Ktož jie chléb mój, proti mně zdvihne stopu svú. J13,19 Jistě pravi vám, dřéve než se stane, abyšte když se stane, uvěřili, že sem já. J13,20 Věrně, věrně pravi vám, kto přijme, ač koho pošli, mě přijímá. A kto [mě]text doplněný editorem[381]mě] me lat. přijímá, přijímá toho, jenž mě jest poslal.“
J13,21 A když to povědě Ježíš, zarmúti se duchem a svědčil jest a řekl: „Věrně, věrně pravi vám, že jeden z vás mě zradí.“ J13,22 Tehdy přihlédáchu k sobě spolu učedlníci pochybujíce, o kom by řekl. J13,23 Tehdy jeden z učedlníkóv jeho bieše zpolehl na lóně Ježíšově, jehož milováše Ježíš. J13,24 Protož ponuče toho Šimon Petr a vece jemu: „Kto jest, o němž die?“ J13,25 A tak když zpoleže [ten]text doplněný editorem[384]ten] ille lat. na prsech Ježíšových, vece jemu: „Pane, kto jest?“ J13,26 Odpovědě jemu Ježíš: „Tenť jest, komuž já omočeného chleba podám.“ A když omoči chléb, dal jest Jidášovi Šimona Škariota. J13,27 A tehdy po skývě vjide veň šatan. I vece jemu Ježíš: „Co činíš, čiň spieše.“ J13,28 Ale tohoť jest žádný nevěděl z sedících, k čemu to jest řekl jemu. J13,29 Neb někteří mnějiechu, že miešky mějieše Judas, by řekl jemu Ježíš: „Kup těch věcí, které potřebné sú nám ke dni svátečniemu,“ nebo aby chudým něco dal. J13,30 Protož když on bieše skývu vzal, vyjide inhed. A bieše noc již.
J13,31 Tehdy když vyjide,
