[85r]číslo strany rukopisučistú vodu, než jdúc na víno i píti smrdutú vodu, aneb ať pravějie řku, škaředú, smrdutú lúži, ano smrdie nečisté pověsti: tento s túto, tato s tiemto. Dosti buď nynie dotkvše tak toho; až bude čtenie, ež na moři búře sě vztrhla, a spal Ježíš, buď libo mu neb nelibo, tu chci dále o tom řeč podjieti. A nynie řku, když sě jest vína na té svatbě nedostalo, na níž byl Ježíš i matka jeho, ó, kak nebezpečné, by tu byl dostatek v tom vínu, ješto svú přielišnú hrdost a nebázn boží v čemž kolivěk ukazují: v kúzlech, v čářiech, v obžerstvie, v oplzlstvie. Ale však ež Ježíš byl i s matkú svú na této svatbě, své matky prosbú nahradil ten u víně nedostatek; obrátil jich tělesnú milost v svatú svú milost, aby pro dobré tohoto světa, ješto skoro mine, věčného dobrého neztráceli. A tak něteří mají za to, by to byla svatba svatého Jana, o němž die svatý Jeronym, ež pozval ho Kristus, an chce v manželstvo; ale ješto pravie, by byl jměl svatú Maří Mandalenu pojímati, nezdáť mi sě toto rovných lidí: chudý člověk a ona bohatá hradodržna. Ale buďž čiež buď svatba, to z toho vezměm naučenie, abychom z svých kvasóv, z svých svateb nevylúčeli svými vzteklými činy nebohobojnými matky božie! A zovme také i Ježíše věrnú modlitvú, žádajíc jeho požehnánie, a ať by na naši potřebu zastála[49]„zaſtaala“ neobvyklá kvantita před svým synem matka svatá, jako j’ učinila na této svatbě, uzřevši u víně nedostatek!
Druhé chci řéci o tom něco, ješto řekl onen […]text doplněný editorem: Jiní najprv dadie dobré víno a když sě zpí, tehdy horšie; ale ty s’ najposlé schoval víno dobré. Dva jsta šenkéře, jeden z tohoto jedno činí, druhý druhé. Svět tento, aneb ať řku podobnějie, knieže tohoto světa, jakož jej nazývá Kristus, a pósobce zdejších temností, jakož svatý Pavel nazývá jej, to j’ ten lestný ďábel, ješto slepí lidi a táhne v milost tohoto světa; šenkuje líbost tohoto světa, pobiezie k ní ve mnohých věcech a vprvé lahodu ukáže, ale potom
