ne[80r]číslo strany rukopisubesiech domu po všecky dni života svého, vidúc ve všem vóli jeho a majíc obranu chrámem jeho. A aby nás na věky nic nedotklo nelibého, pomněm v dóm jeho kostela nynějšieho s obětí čistých modlitev vcházěti často. To pak, ež jsa již v letech ve dvanádcti, seděl mezi učenými, slyše je a tieže jich, jest člověčstvie jeho pokory ukázanie a nám k naučení pokory veliký příklad. Neb jsa mocnost božie a múdrost věčná, ješto die: Já múdrost bydlím v radě a jsem v myšlení zučeném; máť jest ráda[45]„raada“ neobvyklá kvantita a rovnost, má opatrná rozšafnost, má síla; skrze mě kralijí králi a ti, ješto práva nalézajíc ustavují, skrze mě vidie, co jest správné. Blažený člověk, ktož mě slyší: ta múdrost věčná člověčstvie v svú osobu vzemši, ráčila, aby lidi učené slyšala, přijíti a najviec proto, aby lidem byl příklad skrz to, kakž by koli rozumu byli najvyššieho, ež jim jest třeba učené slyšeti a bráti jiných naučenie, aby nechtiec pravdě najprv učiti sě, potom nebyli místři bludu. Protož podobně v své mladosti slyší staršie a tieže jich pán náš Kristus, aby svým příkladem těch nemúdrú smělost skrotil, ješto, neučivše sě a jsúc mládi, chtiec chválu jmieti, učiti hotovějšé [jsú]text doplněný editorem, než přijieti naučenie. Protožť řku ještě: Jděm podlé příkladu člověčstvie Syna božieho, jest li, ež bychom ku poznání přijíti chtěli božstvie jeho, pomniec onoho, ješto praví a přikazuje řka: Slyš, mój synu, naučenie otce svého a neopúštěj ustavenie své mateře! Neb čím kto pilnějie božieho poslúchá přikázanie, čím pílnějie drží kostelnie ustavenie, tiem dóstojnějí jest, aby zde káže, jiné učil a v onom světu výše vstúpil kralovat bez konce s Kristem. Ale aby nemněl ižádný, by pro svú neumělost Kristus slyšal učené a tázal jich, die čtenie: Diviechu sě všichni, ješto jej slyšiechu, múdrosti a odpovědem jeho. Neb ež byl