[83r]číslo strany rukopisuBuď sestra s bratrem, dci s mateří neb s otcem, kdyžť nebrání podobně a počestně slúžiti Bohu! Byť sě svoji drželi sebe, jáť bych to chválil; nebť ne vzdy dobře to vycházie, kdyžť sě svoji lúčie od sebe. Protož aby tomu rozuměli, mienímť duchovným rozumem, ež známí a přívuzní jsú tělesná a světská utěšenie. V těch duchovný člověk nenalezne chuti pravého náboženstvie. Mýlíť sě, ktožť mní, by mohl přimiesiti k utěšení tělesnému chut pravého náboženstvie v chvíli jednu. Ta utěšenie tělesná jsút známí a přívuzní naši; ta známe, k těm má přívuznost tělo naše. V těch nenaleznem potraceného utěšenie v náboženství. Ale vraťme sě do Jeruzalema, točíš v upokojenie mysli! Tu v božiem domu, ješto j’ z myšlení svatých upřiemých, čistých udělán v pokojném srdci, jehož hrdost nenadula, pýcha z miery nevznesla, závist ho nemučí, hněv jím netočí, lenost nehbita neučinila, lakomstvo nenuzí, lakota neobtíží[47]zjevně chybný zápis slova, smilstvo nezprznilo, budem moci nalézti potracené náboženstvie a chut duchovné múdrosti. Neb die věčná múdrost, ež jest mezi myšlením smyslným.[48]zjevně chybný zápis věty A ješto j’ řekl Ježíš: I co j’ to, ež jste mne hledali? Nevěděli jste, ež v tom, ješto j’ mého otce, muši býti? Tak k tomuto úmyslu chci to slovo obrátiti, jako by ta chut náboženstvie to řekla: I co mne hledáte jinudy? Tuť jsem, ješto příslušie Bohu Otci nebeskému; točíš tu by mě nalezli najspieš. A chceš slyšeti, co zvláště příslušie Bohu? Tak volá k Bohu v modlitvě kostel řka: Bože, jemuž zvláštie příslušie slitovánie a odpúštěti. Z toho pak mnoha k nám jeho dobroděnie pocházejí. A tak nikděž spieše chuti k náboženství nenaleznem, než rozpomínajíc sě na tak mnohá božie dobrodienie, jimiž nás jest jako osul: co j’ všem vespolek dal, dává i nad to chce dáti svého rozličného obdarovánie podlé své štědrosti, ješto k tělu příslušie