[86v]číslo strany rukopisua jako řkúc: I, chceš nás tak ostati? Již viec po ten den nebudem s tebú? A pak jakž chutně to přemohl a statečně ostal všech takých věcí, vyznal sám potom a řka: Ó, kak mi jest rozkošno a utěšeno mých dřevních utěšení prázdnu býti! A ať řeč skonám, střezme sě zapitie vínem falešným babylonským, milostí tohoto světa, ješto, ačť sě zdá uprvé pochotna, nad polynkovú hořkost budeť hořká; a prosme Boha, by nás až i zapojil svú milostí, aby nám nic světského nevoňalo samo pro sě, jediné což proň, donidž jsme zde, aby nás od milosti jeho nic neodtáhlo! A toho nám pomoz, Hospodine! Amen.
V třetí neděli po sviečkách.
V onu neděli pravilo čtenie ten div, ješto j’ prvý před svými učinil mlazšími Kristus, u víno vodu obrátiv, a tiem divem potvrdil toho svědečstva, ješto byl o něm Jan Křtitel vydal; neb ten div uzřevše mlazší jeho, počeli veň věřiti. Dnes pak čtu ten div, ješto j’ jím potvrdil toho svého svrchovaného učenie, ješto j’ všed na horu s mlazšími svými od obecných zástupóv, dal jim cěstu k svrchování. I die dnešnie čtenie, ež sšel Ježíš s hory v roveň a tu šli po něm zástupové. Tu div učinil, učistil malomocného. To j’ jisté, ež jsú vzácnějšie byli synu božiemu ti jeho vybraní ze všech, ješto za ním šli i na horu, jimž dal vyššieho svrchovánie naučenie, než lid obecný, ješto nejde tak vysoko za Kristem na tu horu. Avšak z[50]pozdější rukou připsáno „a“ své milosti náš spasitel sšel níže k zástupóm v roveň, a tu šli za ním zástupové, ješto, kdyby k nim nebyl šel níže v rovné pole, nebyli by vzešli k němu tak vysoko, jako j’ učil tak vysokému upřiemé pravdy svrchování. A protož, ktož jest vysoko všel za Kristem na horu, věz, ežť jest Kristus také sšel níže v rovné pole, aby šli k němu a po něm zástupové.
Když pak šel dolóv, přistúpil k němu malomocný řka: Pane, chceš li, móžeš mě učistiti. A Kristus vida pokoru jeho,
