[165r]číslo strany rukopisuotřěs prach s sebe, znamenaj snažně muže tohoto, hlédaj naň jako v zrcadle svatého čtenie, jako by před tebú stál! Znamenaj, má duše, kto jest tento, jmaje obraz jako králóv, ale však sluhy zavrženého naplněn hanby a potupy! V koruně jde, a ta koruna jest jemu muka a tisícem bodením přěkrásnú jeho hlavu ranije. V královú pavlaku oblečen, ale viece j’ v ní uhaněn nežli poctěn. Žezl jako král drží v ruce, a tiem pak bita jeho poctivá hlava. Klanějí sě přěd ním, na zemi klekajíce[et]klekajíce] klekagijcz, a králem jej nazývají, a na jeho svatý obličěj plijí, v jeho svaté líce políčky dávají. Viz, má duše, kakť jest súzen člověk tento, kakť jím jest pohrdováno! A pod křížem musil svój chřbet nakloniti a sám na sobě svú hanbu nésti. A když přiveden na miesto svého ukřižovánie, myrru a žluč jemu píti dávali. Na kříži vzdvižen an řekl: Otče, odpusť jim; nebť nevědie, coť činie! Kaký jest to, jenž ve všem svém hoři nikděž ust svých neotevřěl, aby neb požaloval, neb sě omluvil, neb pohrozil, neb jediné zlé slóvce protiv těm prokletým psóm byl řekl, ale brž slovo požehnánie[eu]požehnánie] pozehnane, jakež od počátka světa nebylo slýcháno k nepřátelóm! Co jest pokornějšieho tohoto muže, co jsi sklidnějšieho, má duše, kdy viděla? Ještě viece, má duše, znamenaj, a viece sě podivíš! Aj, náh byv bičován, prostřěd lotróv na kříž hanebně železnými hřebíky přibit, octem napojen a po smrti kopím u boce raněn, a ščedře potoky krve z svých pěti ran vypustil. Plačte, moji oči, a rozeškřvi sě, má duše, ohněm slitovánie pro zahubenie tohoto milého muže, jehož v tak velikéj bolesti vidíš a u pokoře v tak velikéj!
Již jsi nemoci jeho člověčstvie, má duše, viděla a slitovánie jsi jměla. Znamenajž také moc jeho božstvie, a budeš sě diviti; neb slyš, coť praví Písmo: Od šesté hodiny tma sě učinila
