[149v]číslo strany rukopisutoho, že j’ roven Bohu Otci. A té j’ pokoře učil jest své apoštoly řka: Učte sě ode mne; nebť jsem tichý a pokorný srdcem. Tu pokoru v nebesiech andělé mají i všichni svatí, že jsúc plni všeho dobrého, všie cti a chvály, však i jednoho hnutie pýchy chlubné nemají z toho; ale čím vyšší jsú v Boze, tiem jsú v sobě pokornějše. Tať pokora jest i zde na světě lidí velikých u božích dařiech a jest odivná šlechetnost. Neb ač sě ten pokoří, ješto nemá čím hrd býti a snad má, zač by sě styděl, kakžkoli dobra jest pokora jeho, však nenie podobna k divu; ale když ten sdrží sě u pokoře, ješto od jiných má chválu, jemuž velicí čest činie, to j’ zde na světě divná a řiedko vídaná pokora. Neb nic nesnadnějšieho než v pochlebenství býti při sobě. Protož svatý Augustin ciesaře praví ščastnými mezi jiným, ješto pomniec, ež jsú lidé, nepodnesú sě v chlúbu, když přieliš pochlebně čest jim činie. Neb ktož v ta doba sdrží pokoru, ukáže do sebe tu šlechetnost, že j’ míla jemu pravda.
U veliký čtvrtek.
Tento den jest, v němž Hospodin milosrdný pamět učinil svým divným věcem, dav divný pokrm těm, ješto sě bojie jeho. Neb jako dnes učinil znamenitú večeři svým apoštolóm, jsa s nimi ještě v svém člověčství, a toho drahého kvasu i my všichni z milosti jeho požíváme. Na téj večeři učinil jest skonánie Zákonu starému a dal Zákon nový. Tu jest s svými apoštoly jedl beránek velikonoční, ješto j’ figura byl neb znamenie toho, že on jsa tichý, sklidný[eg]sklidný] ſlydny[74]původně bylo „ſlydmy“, slovo vyškrabáno, čistý beránek bez poškvrny, ješto snímá hřiechy světské, má v podobenství toho beránka býti obětován a krev svú proliti a pokrm býti divné posily lidu svému věříciemu; a v síle jeho drahé krve má lid jeho vyveden býti ze tmy neznánie božieho velikého
