pokor[144v]číslo strany rukopisuně. Neb jest tíše k téj řěči, ješto jej haniechu, odpověděl řka: Ale ctím Otce svého, a vy jste mne neuctili. A viece jest dořekl chtě, abychom my též učinili v túž příhodu. Neb jest řekl: A já nehledám své chvály; jestiť, kto by hledal a súdil. Vieme to, že j’ psáno, ež Otec vešken súd dal Synu, avšak ten Syn boží, trpě křivdu, své chvály nehledá a to, což mu jest k hanbě řečeno, ostavil jest Otcovu súdu, aby nám tiem ukázal, kak my pokorně máme strpěti protivenstvie, poňavadž ten sebe pomstiti nechtěl, jenž vše súdí. Viece j’ nám dal Hospodin příkladu[72]v rkp. „przykladu“, jakž čtenie toto svědčí, aby, když zlých lidí zlost roste, kázanie slova božieho nepřěstalo, ale také sě rozmáhalo. Neb když jsú, by běsa jměl v sobě, mluvili jemu, ščedřějie jest dar kázanie svého před nimi vylil a řka: Jistě, jistě pravi vám: ktož mú řeč schová, neuzří na věky smrti. Ale jakož dobří protivenstvie trpiec, křivdú mají býti lepší, takež zlí, i když jim dobře činie, vzdy sě horšie. Neb opět uslyševše tu řěč, vecechu jemu: Již vidíme, ež máš běsa, poňavadž zlý lid bieše obvázán smrtí věčnú a nevidiechu[ea]nevidiechu] newyedyechu jie; patřiec jediné na smrt tělesnú, temni biechu k téj spravedlnéj řeči a řkúce: Abraham umřěl jest i proroci, a ty dieš: Schová li kto mú řeč, neuzří smrti na věky? A tak ctiec jako[73]zjevně chybný zápis Abrahama a proroky počěchu vážiti nad Syna božieho. Ale toho j’ zjevné dolíčenie, ež ktož Boha nevidie, ti právě nemohú sluh božích ctíti.
A kakžkoli vidieše Hospodin, ež sě jemu zjevně protiviechu, avšak opěte svým hlasem kázati jim poče a řka: Abraham váš otec radoval sě, aby viděl den mój; viděl jest a vesel tiem byl. Tehdy j’ Abraham den boží viděl, když jest u podobenství najvyššie Trojice svaté přijal v hospodu tři anděly, a tak mluvil se třmi jako
