Střezme sě i my, ješto již právě věříme a vieme, ež jest Kristus v znamenie ustaven, abychom s něho příklad vzeli pokory, tichosti, trpedlnosti, bychom proti tomu znamení řečí neb skutky neodmlúvali, nechtiec na něm vzieti naučenie, abychom také tíši a sklidni byli a srdce pokorného, a ež jest Kristus trpěl a nám příklad ostavil, abychom šli jeho sledem. Neb když on, ješto j’ sem bez hřiechu přišel, nevyšel netrpě odsud, co pak my chtěli bychom vyjíti odsud, nic netrpiec a v hřieše přišedše, i v hřieše sě starajíce? A protož hlediec na toto znamenie spasitelné, jděm po něm, ať nám bude ke vstání u věčném životu! Jehož nám etc.cizojazyčný text
Prvá neděle po sviečkách, tato řeč.
Dnes čtu to čtenie, ješto, když náš spasitel byl ve dvanádcet letech a šli s ním k hodu do Jeruzalema do chrámu Jozef, ješto j’ byl nazván otec jeho, a matka jeho, a tu ho byli pochybili a pak jej nalezli v chrámu mezi učenými, an tieže jich a odpoviedá jich otázkám múdře. A pak vrátil sě s nimi a byl v jich poslušenství.
I mluví na to čtenie slovutný kněz Béda a die: Zevně nám jest čteno to čtenie, bratřie milá, ješto ne tak potřebuje výkladu, ale abych jen k napomenutí řekl něco z něho. Neb praví nám o dětinství našeho vykupitele, v němž jest účasten ráčil býti našeho člověčstvie, a dotýká věčnosti božské jeho velebnosti, v níž jest vzdy ostal a jest roven Bohu Otci, abychom pokoru jeho vidúc, v níž jest ráčil až člověkem býti, vzeli i my jí lékařstvie ranám hřiechóv našich jsúc pokorni, to vzdy jmajíce v své mysli, když jej pro ny ta najvyššie moc ráčila tak pokořiti, ež jest až i v nízkost sstúpila přijetím našeho lutového přirozenie, kak my máme pro boží milost a pro naše spasenie, ješto jsme země, býti pokorni. A opěte slyšiece, věřiece a vyznávajíce velebnost božstvie pána našeho spasitele, v němž vzdy jest s Otcem
