v ščestí tohoto světa. V tom i zlí k svému neščestí prospievají. Na něž patře Jeremiáš, die k Bohu: I proč zlých cěsty prospievají, a dobře j’ těm, ješto sě od tebe odvrátili? K témuž jest i ono písmo, ješto die: Dnové jich bezpeční a pokojní, any metly božie nad sebú mají. A tak i viece vyčítá tu světských lidí, ješto jen po světu stojie, prospěchu v tom a útěchy. A pak die: V dobrém bydle své dni vedú a v oka mžení spadnú do pekla. Ó, co j’ těch, ješto budú k svému zlému ten prospěch jmieti! Třetí jest prospěch, když kto jsa před Bohem na milosti prospievá v šlechetnostech a viecež viecež v boží milosti. A ten jest vzdy dobr v každém věku, v ščestí tohoto světa i v neščestí, v prospěchu i v protivenství. Neb ktož tak prospievá, ten snese, když jej potká protivenstvie podlé světa, věda, ež nebeský Otec chce skrze to v nebeské cti chvály povýšiti aneb poškvrn něterých učistiti. A pakli kto j’ šlechetný a prospievá v boží milosti, v zdraví, v krásě, v moci, v sboží, vše to obrátí k boží službě a ke cti Bohu a k dobrému příkladu jiným. A tak jest pravda: ktož milují Boha, vše j’ jim pomocno k dobrému. Protož po tom prospěchu vším úmyslem i vší snažností slušie každému, kteréhož jest koli stavu, státi, aby prospieval v boží milosti a v šlechetnosti a to obřezoval, což nenie hodné k stavu jeho, těch odbýval z obyčeje, jichž nemá pomoci, ale příkazu k duchovenství. Nebude liť v tom pílnosti, nebudeť čáky ku prospěchu. Ale ty, Hospodine, daj pravý svým sluhám prospěch!
V druhú neděli po sviečkách.
Dosti podobně čtu o svatbě tohoto času; neb viece těchto dní bývá svateb nežli jindy. A tak chtěl li by kto čísti o manželském stavu neb o panenském neb o vdoviem pro koho, aby uměl, co j’ který stav, rozuměti a s rozmyslem vnikl v něterý, aby pak neřekl: Vstúpil sem v ten stav neopatrně – neb zielo ktož v který stav
