skutciech pracoval ten, ktož chce přijíti k životu právě duchovniemu; třetie žádost k boží milosti velikú a upřiemú jmieti. O prvém řku: Toho mysl, ktožť hřiechu slúží, nenieť svobodna; ktožť hřiech činí, sluhať jest hřiechu, jakož často slýcháte o tom. Nad to nemáť mysl býti i světskými věcmi, ješto i bez hřiecha mohú býti, obvázána, ač chce kto býti hotov k tomu vláštiemu rozniecení v boží milosti. Neb jakož die svatý Bernart, ten čin našeho navštievenie nenie na vóli naší, aby přišel, když bychom chtěli, ale jest na vóli boží, když ten ráčí obdarovati. A člověk vzdy má sě k tomu hotovati, srdce k tomu připravuje, vóli vysvobozije od jiné všeliké žádosti, rozum obrátě k Hospodinu od jiných věcí a pamět, aby marným a nepotřebným k duchovenství nebyla obvázána; a pakli by něteré i potřebné bylo, však tuze toho v mysli nedržeti, ač i musí to jmieti člověčie křehkost, aby v tu sbožnú chvíli, když ráčí Bóh tiem svým vláštím darem navštieviti, mysl uslyšéc duchovným uchem hlas Duchu, an jde, inhed sě shrnula ve všech svých mocech, nechajíc všeho. I má takový člověk svú mysl častým vzdechnutím srdečným k Bohu od jejie rozbroje odvolávati, když jako bez paměti běží kudys v kakéms rozbroji. Druhé sem řekl, ež má v dobrém životu pracovitém pobyti najprv, ktož pak chce prospěšně vstúpiti v ten duchovný pokojný život. Neb veliká pomoc k tomu srozuměti zkusiec, co j’ práce lidské na tomto světě. A když kto věrně pracije v dobrém životu, zaslúží, ež pak i pokojného náboženstvie bude jemu zkusiti dáno. A pakli neokúší někto té zde zvláštie duchovné pochotnosti, jiež žádá, řekl běch v onedajší řeči, ež die svatý Bernart: Když stojí taky v té žádosti, jakž jeho duše bude tělesné hrubosti prázdna, bude jí dáno, jehošto jest zde žádala. Neb toho jej dovede božie milost, po němž jest stál v milosti jeho. Protož ktož jsú v jiných poslušenství,