Hospodin sbožnú duši. A die svatý Řehoř: Mušíť to býti, aby oheň žádosti předšel tvář jeho v každé duši, v kterúž on příde, aby ten oheň sňal rez hřiechóv a učinil miesto Bohu. Učí také svatý Bernart, kakť sě jest k tomu přiviti řka: Znamenávanie snažné hledaj, modlitva vypros, dobrý život zasluž, čistota srdce k tomu připrav, pokora přitáhni a milost dojde. Toho, řku, dojde, jehož jest nelze řečí vypraviti. Ale duchu to móž býti darem božie milosti ukázáno, když někdy jako z nedojiepie obklíčí, přídúc prudká milost božie, a obchopí duši v divné kakés pochotnosti, ež muší řéci člověk nevýmluvně srdečním řčením: Ó, kak jsi dobrý Hospodine! Chval má duše Hospodina.
Třetie a poslednie jměl bych o tom řéci něco, co ten spatrný život činí v duši. Řekl sem nynie, ež někdy přídúc kakás prudká milost, obchopí duši přepochotně, rozum projesní, pamět odtáhne ode všeho jiného, jen při Bohu držeti ji bude, až i sama sebe kaks mysl všecka zapomene, i všecka podobnost tělesných postav, ješto mohú býti čichy tělesnými ucíceny, vyjde z mysli, a kaks živějie mysl bude sě držeti Boha, jesnějie jej kaks rozumem vidúc a pochotnějie milostí rozškřvěvši sě nad běh obecný v Hospodinu. Nekladuť toho, jakoť by mě to tak znamenitě potýkalo, ale vybieraje z těch svatých Otcóv řečí, [ješto]text doplněný editorem zkusivše toho, psali o tom. To pak ščastné tak božie milosti zvláštie navštievenie učiní, ež většie milost k Bohu i k družci i čistšie tržeti bude. A ukáže, kak jest to vše, což jest na světě, nestatečné, a žádost vzbudí k věčného života dobrému, a dá poznánie někaké těch dobrých nebeských věcí. A někdy až zapojí mysl svú pochotností, ež udatně stane člověk, a až jako bezpřiemně, po tom nebeském věčném životu a až i usne tomuto světu v tom zapití, ež i protivné věci tohoto světa pótek nebudú jej vzbuditi moci k nepokoře. Z toho také vláštieho božieho navštievenie duše tak sbožné chvalná bývá na věky duše, všecka jejie
