snažné žádosti milovná duše bez rozpači, tuť pak dokoná Bóh s ní tu svatbu, ješto sem byl řekl, že j’ třetie, ješto sbožné duše s Bohem příslušie k tomu věčnému manželstvu svatému v spojení odivné jedné svaté milosti, když die Hospodin k takové duši podlé slov proroka Jeremiáše: Vzpomenulť jsem na tě, slitovalť jsem sě nad tvú mladostí, vida milost oddanie tvého, a ež s’ šla po pusti po mně. Neb obrácenie duše k Bohu, toť móž býti k mladosti jejie obráceno; a milost oddánie k tomu, ež mysl v tom již ustanoví; a ež jde po Bohu po pusti, k tomu, ež málo jich vidúc, by netbali světa, však ona sě nerozpačivši i mezi těmi, ješto Boha jako opustili, po světu stojiec, šla po Bohu. Tuť bude nic v odplatě nezapomenuto u věčné chvále, co j’ kto snesl práce, tesknosti neb učinil dobrého v boží milosti a v službě jeho. Tuť na té svatbě všecky ulice Jeruzalema nebeského zlatem budú postřěny, jakož knihy pravie Dobešovy, a všudy bude slyšeti hlas veselé, ano zvučie a zpievají: Alleluja! Tu chot boží potká zástup zpěvákóv chvály božie, jakož to slíbil Hospodin skrze Izaiáše proroka řka: Pieseň vám bude jako hlas města, ješto j’ Bohu posvěceno, a bude radost srdce jako toho, ješto jde s pištci, aby všel v dóm Hospodinóv k mocně silnému Bohu izrahelskému. Cožť sě mluví o té nebeské svatby radosti, všeť jest nad to, nežť móž býti kterú řečí ukázáno. A toť ti vidie, ješto jsú tam již, ež ani jest vídalo oko, ani ucho slýchalo, ani kdy člověku na srdce vešlo, co j’ Bóh připravil těm, ktož milují jej. A to, že j’ tak, vidúc, mohli by řéci: Jakož jsme slyšeli, tak sme viděli v městě Boha našeho. Protož již jsme Bohu jmenem usnúbeni, křestěné slovem a něteří i nad to chceme duchovní slúti. É, dajme Bohu i svá srdce usnúbiti, i dajme povolenie své, abychom na věky jeho byli! A vděčně přijímajme dary jeho a k svému jich dobrému užívajme, abychom sě slíbili jemu!