vzdy bedlivu býti; neb nevieme hodiny, kdy Pán náš příde. A tak nás súditi bude, jakž nás nalezne. Šestí bojiec sě ztráty světských věcí, neobrátie sě k Bohu, aby cizieho nenavrátili, těžkosti pokánné netrpěli. Ale příde na ně, jakož die Písmo: Ktož sě bojí jínie, snieh naň spadne. Malého sě boje obmešká sě, až naň veliké i spadne, jako snieh na toho, ješto maje jíti někam, nesmie pro jíní na cěstu. Sedmí v jednom jdú po Bohu a v druhém nejdú. Ano die svatý Jakub: Ktož vešken zákon splní, a jednoho nesplní, všemu jest vinen; neb zákon jest rušil, a jednoho přestúpením učiní protiv milosti. A v nebesiech nebude odplaty i tomu, co j’ bylo splněno, ktož ztratí proč milost, kakžkoli méně bude trpěti, přestúpě méně. Osmí počnúc dobře, odvrátie sě v pokušení, jako židé; oni vyšedše z Ejipta, potom vrtrali řkúc: É, bychom byli zemřěli v Ejiptě, ješto sediechom nad hrnci masa. Ale ktož jest počal co dobrého, viz, by dokonal. Viz, by nebyl jako lučná tráva, ješto počne rósti, ale plodu svého semen nepřinese. Věz, ežť sstálost mučenníky korunuje i dievky svaté, vdovám dosahá odplaty, i všech vzvolených v nebesiech radosti povyšije. Die svatý Bernart: Raduj sě, ktož jsi počal co dobrého, ale varuj sě, donid s’ na světě, odvrácenie. Devátí los pozvánie svého obmeškávají, na poslednie pokánie uložiec naději, řkúc: Když budu na smrtelné posteli skrúšenie jmieti, vše mi bude odpuštěno, budu spasen. Ó, velikého bláznovstvie boží dobrotu k svému zlému obrátiti a podlé srdce nekajícieho hromazditi sobě hněv boží k času pomsty! Ať k tomu řku řeč svatého Bernarta: Kakť sě zdá snadné v jednu tu poslední chvilku sebrati jako údy své duše, jimiž sě jest žádostmi rozličnými rozbrojila po všem světu, po onom túžéc,