živého, ješto s’ přišel na tento svět. A bieše řekl také: Pane, kam bychom šli od tebe, a ty máš věčného života slova? Skrze to vzvolil jej Kristus u prvé povýšenie, ež pastýřem jej učinil stáda svého, na stolici papežovu jej ustavil. Takéž i my, abychom počeli v duchovniem prospievati povýšení, máme sobě nade vše voliti Boha. A to tak bývá, když člověk, jsa dotčen darem božie milosti, počne, co j’ zlé, co dobré, obmysleti: zemské bydlo a nebeské, věčnú radost nebeskú a ukrutnost hoře pekelného, marnú práci pro tento svět; a komuž by Bóh míl byl, kak by lehko bylo slúžiti jemu; pakli jest kaké utěšenie tohoto světa, kak jest krátké; a jest li co trpěti pro Bóh, i to mine, a dobrý Bóh věčnú odplatú neřku nahradí to, ale převýší ovšem hojně. A když ty věci obmyslí kto, nemúdrýť bude, neodvrže liť zlého pro dobré, marného pro statečné a nevolí liť nade vše Boha, vida nade vše velebnost jeho. A pakli, vole Boha, bude ostřéhati súdóv jeho spravedlnosti, tehdy j’ Bóh již povýšil jeho, vzem jej v syna, vyvedv z lopoty, aby nepracoval pro marnost světa, ale jemu slúžil jedinému a proň nesl práci. A tak die písmo: Dnes jsi volil Hospodina, ať by on tobě byl Bohem, a ty chodil v cěstách jeho. A volil tě jest dnes Hospodin, aby byl zvláští lid jeho, a učiní tě větším nad vešken jiný lid, ješto j’ jej k své chvále stvořil.
Druhé povýšenie svatého Petra, ež divy činil, až i z vězenie vyprostil jej Hospodin. Táhněmž i my k tomu povýšení, aby nás vyprostil Hospodin z žaláře a z okov, z obyčeje hřiechóv našich. A toho tudy zaslúžíme, když veliké budem činiti divy; mienímť veliké a rozličné šlechetnosti. Neb divť jest a mohutnost od Boha člověku přemoci žádosti tělesné a světské a činiti šlechetné
