Nevědě vás. Neb tam na Bohu neobdrží, za něž prosí, ktož nechtěl zde jeho v tom poslúchati, ješto on velí. Darmo volá před vraty nebeskými, ktož ztratí čas hodný ku pokání. Neb die Hospodin: Volal sem, a pohrdali jste; ztáhl sem ruku svú, a nebyl, kto by vezřel. Zavrhli jste všicku mú radu, a což jsem žehral, netbali jste. A já také u vašem zahynutí budu sě smieti, a když to na vy příde, jehož ste sě báli, uškrvnu sě. Když súženie jich příde, budú mě vzývati, a já neuslyším. Aj, panny tyto volají, ano je súžila žalost pro jich obmeškánie, a Bóh jich nevie. Neb ktož zde nebyli známi Bohu v dobrém životu, jako by jich nevěděl, tak je zóstaví.
Protož to, ješto j’ řekl Kristus k apoštolóm, jímž sě čtenie toto dokonává, všecky obecně napomíná: Bdětež proto, neb neviete hodiny ani času. Ten, ješto j’ slíbil milost kajíciemu, zajtřějšieho dne neslíbil hřiešnému. I jest nám vzdy sě dne poslednieho strachovati, jehož, kdy má býti, nemóžem věděti. Aj, tento den dnes vzeli jsme, v němž vás řečí napomínám z polepšenie, avšak netolik dopustilého sě nekajem, ale i viece přičíniemy, jehož by sě bylo káti. A s velikú žádostí obdržiec zdravie, netbavi budem, jako i dřéve za nic toho nevážiece, ež jsme byli uslyšěni.
Protož přídúc k sobě, nedajme naprázdno minúti času, ne teprv chtějme spravedlný život počieti, když již bude z života jíti. Pomněm, ješto j’ řekl Kristus: Proste, ať běhánie vaše nebude zímě ani v sobotu! V sobotu má podlé zákona Mojžiešova odpočinutie býti, a zíma j’ také běhání přiekazna a utiekaní. Protož proste, aby ne teprv běhali před hřiechem utiekajíc, když milost zstydne, když by
