člověk přiveden bude. Jemuž andělé všech řádóv nebeských duchóv k zlých pomstě a k odplatě dobrým posluhují. Ó, kaká hróza v ten den bude před takým súdcí! Malá li tu bude hanba přede vším lidským sborem i andělským pro své sě záviny zapálati? Kaký strach toho hněviva viděti, jehož mysl člověčie nemóž spatřiti v uklidnosti! Na ten den zře prorok v duchu pravieše: Ten den, den hněvu, den trýzni a súženie, den všie psoty a hubenstvie, den temnosti a zamračenie, den mhly a vichru, den hrozné trúby a zvuku. Vizte, bratřie, poslednieho dne súdného, kakť zlých srdcóm hrozný bude, jehož přehořké příkrosti nemohl prorok tolikém vyřéci povědění. Mala li pak výborných protiv tomu radost bude, ješto zaslúžie, aby sě před tiem radovali, před nímž budú sě třiesti elementi, a s tiem výborným chotem zaslúžie vjíti na svatbu, s nímž u věčné radosti sami budú nevěsta jeho? Neb tu Bóh bude připojen k nám v také milosti, a toho věky věkóm neztratíme. A těm budú zavřiena nebeská vrata, ktož nebudú hotovi ke dni tomu. Zdeť ti sobě ta vrata mohú ještě otevřieti, ktož pokánnú žalost vezmú. Ale tam, ač žalost bude a pykánie, však nebude užitečné; tenť milosti nenalezne, ktožť ztratí čas hodný k milosti. Toť miení svatý Pavel řka: Aj, nynieť jest čas vzácný; nenieť jsú dnové spasenie. Proněž volá i onen svatý prorok: Hledajte Boha, když toť móž nalezen býti; vzývajte jej, donidžť jest blízko!
A tak Hospodin nemúdrých panen, ješto naň volají, slyšeti nechce. Neb ten má jen uslyšán býti, ktož volá k Bohu, donidž blíž jest a donidž nebudú jemu vrata zavřiena. Ale ktož sě obmeškajíc, budú volati jako tyto nemúdré panny: Pane, pane, otevři nám, odpovie jim:
