narozenie zbavilo j’ nás strachu smrti a veselé přineslo z slibu věčnosti. Účastnosti té útěchy i jedenť nenie odlúčen, jednať jest všem veselé obecná příčina; neb pán náš Kristus, hřiecha a smrti zkázce, jakož jest ižádného od viny nenalezl prosta, tak jest přišel, aby všecky vykúpil. Vesel buď, kto j’ svat, neb sě blíží k odplatě vítězstvie svého. Raduj sě, hřiešný, [n]text doplněný editoremeb jest pozván k milosti. Rozch[u]text doplněný editoremtnaj sě v útěše i pohan, neb [p]text doplněný editoremovolán jest k životu. Pak ten [s]text doplněný editoremvatý Otec Lev papež, mluviv [v]text doplněný editorem té řeči dlúze o tom, kak jest [n]text doplněný editoremáš spasitel nejen samú mo[c]text doplněný editoremí podstúpil ďábla, ale rovnú pravdú v našem těle, vzem pravé člověčstvie, ale bez hřiecha v svú božskú osobu, aby jsa člověk, mohl umřieti, a jsa Bóh, mohl smrt přemoci, a ďábel když by smrt bezprávně připravil jemu, an nedlužen smrti, aby správně ty všecky ztratil, ktož budú lid jeho, i die potom: Andělé, když se j’ Kristus narodil, chválu zpievají u výsosti Bohu a lidem vóle dobré zvěstují i na zemi pokoj. Neb poznali jsú, ež nebeský Jeruzalem má ze všech národóv lidských udělán býti. Z toho, ó kak má radosten býti člověk, ež má z zdejšieho vyjíti poníženie, poňavadž tiem andělé, jsúc u výsosti, jmají radost! Protož v útěše a v radosti s poklonú vzdajme již dieku Hospodinu, jenž svým svatým narozením vyprostil nás z ďábelské moci!
Svatý Bernart také nás k radosti rozochvuje k tomuto hodu řka: Radujme sě, obnovenať jsú znamenie divóv, jinéť jsú než dřéve divné věci. Dřevnie divné věci, ež toho jsme nasyceni, nejsú již nám divny. Vschod a západ slunce, plodnost země i jiné takové věci divné jsú; ale již nám nejsú divny, ež jsú nám velmi obyčeny. Toť nový div: dietětem počala panna, nezbyvši studu panenského, a porodila bez bolesti. Ale div nenie, že j’ své matce neučinil bolesti svým porodem, když jest na to přišel na svět, aby odlúčil bolest s světa, a když jest na svém porodu své matce bolesti neučinil, nenieť i jednomu ukruten svému. Dvé jest, jehož sě vzdy leká křehkost naše: jedno j’ hanba a druhé bolest. A to obé vzal jest za ny sám na sě Kristus, aby nás zbavil věčné bolesti a věčné hanby. A aby silné doufánie uložil
